Velká chyba začínajících "pejskařů" je snaha primárně být na pejska hodní...
Pes by si soužití s vámi měl užívat a i vás by měla společnost pejska těšit a bavit.
Ale jakmile začnete rozdávat plnými hrstmi svou "lásku" aniž by musel váš čtyřnohý kamarád cosi adekvátního předvést, pak výsledek výchovy bude přesně opačný než jaký zamýšlíte.
Případně vychováte cosi jen vzdáleně připomínajícího psa.
Pes potřebuje pochvalu.
Ano.
Komunikaci a ocenění.
Ano.
A často odměňovat.
Ano, nepochybně.
Ale vždy NĚCO za NĚCO.
Odměňujte za předvedený výkon, nesnažte se pejska vymazlit ze světa jen pro jeho krásné oči.
V lepším případě vás pes bude brát za svého obšťastňovatele a měkoučkou podušku.
V tom horším se rovnou promazlíte do pozice osobního sluhy.
Pokud má pes problém, ponechme teď stranou, že většinou jde o problém páníčka, je několik běžných způsobů reakcí lidí.
A.
Problém nevidí.Psa neustále omlouvají a vysvětlují všem kolem sebe a konec konců přesvědčují i sami sebe, proč jejich dokonale vymazlený pes, v těch konkrétních situacích, selhává. Pro takové páníčky je jejich pes členem rodiny, který s nimi často i v posteli posnídá... A když něco ten náš "nejkrásnější pes" provede, najdeme hned několik objektivních příčin...
Ve zkratce: chyby páníček neřeší s logickým ospravedlněním: pokud pes zlobí v dešti - déšť nezastavím.
B.
Další typ lidí si problém i uvědomí a intenzivně na něj myslí.
Kudy chodí tudy řeší.
Vždy psa předem upozorní, že se blíží problém…
S heslem „štěstí přeje připraveným“.
Pokud pes neobstojí zpravidla následuje trest.
C.
Někteří psy natolik chrání před možnými konflikty, že pokud skutečný a neodvratitelný problém nastane, pes nemá s čím porovnávat a ze strachu útočí po všem co se hne. A to včetně páníčka…
Nemluvím teď ani o extrému braní si pejska do náručí.
Takoví páníčkové a paničky si pejska pořizují spíše z potřeby starat se a mít se o koho bát.
Přičemž ono „bát se o někoho“ je zásadní. Mluvím o situaci, kdy váš poslušný mazel poprvé zaútočí na jiného psa a vy se pak úzkostlivě nebo chcete li „preventivně“ podobným situacím vyhýbáte.
Mimochodem, pokud jste někdy viděli človíčka s dobrmanem v náručí, tak jsem to dost možná byl já.
Přišlo mi to jako adekvátní reakce na stejné chování kolemjdoucích a kdo ví, třeba je to nová móda, mít pejsky natolik rádi, že je i na rukou budeme nosit... Nechtěl jsem riskovat, nezaznamenání nového módního trendu.
D.
Poslední typ lidí je ten, o kterém není potřeba nic psát. Problémy řeší až tehdy pokud přijdou. Nepředpokládají co by se mohlo stát a pokud něco nastane, což bývá vzhledem k tomuto přístupu spíše výjimečné, řeší a starají se výhradně o svého psa. Jen za toho totiž máte zodpovědnost.
Tedy: buďte ke svému pejskovi především spravedliví.
Využijte individuální lekce pro Vašeho psa!
Výchova psů přirozeně, rychle, s radostí a bez povelů.
Zavolejte kdykoliv a zažijte to, co opravdu funguje.
Využívám přirozených instinktů psa a pozitivní motivace.
737 730 303
ZAČÍNÁM TO CHÁPAT:)))
byla jsem tak mezi těmi všemi skupinami:))) chvíi rozmazlování,chvíli obava,chvíli přísnost,stálé řešení něčeho co má přijít..žádná jasná komunikace a důslednost...pes potřebuje opravdu něco uplně jiného,aby mohl správně fungovat,chcě řád a jasné a srozumitelné nápovědy co má udělat,musí si zasloužit páníčkovu lásku,ale zároven si páníček svým přístupem musí zasloužit chování psa...pak teprve,když se oba tohle naučí,sladí se k naprosté spokojenosti obou:))) jsem ráda,že se to začínáme učit!