Příběh psa, který měl být utracen

Včera jsem tu měl bulíka jménem Bohouš. Přišel se ukázat teprve podruhé, ale změna která nastala je tak ohromná, že se musím podělit o radost ze změny. Bohouš nás poprvé přivítal s tím, že sní Vítka s Rubínkem. Ti se odklidili na chodník a koukali co bude dál. Následně mi chtěl Bohouš podat packu, ale spletl si ji se zubama... Ale čapnul jen rukáv, takže mému svetru připravil takový letní střih. ;)

Bohouš napadal americkýho buldoga, s kterým doma bydlí, vždy vyvolal konflikt a vždy prohrál. Ale poslední dobou už šlo oběma o život. Bohouš nemá moc rád ani ostatní psy a občas se mu znelíbí i nějaký ten člověk...

Bohouš dostal košík, a protože svůj, kožený, si s neuvěřitelnou ladností a obratností sundal během zlomku sekundy, dostal košík kovový, pro který jsem zaběhnul k nám domů. Pasoval mu jak ulitý, což jsem měl i tu čest za pár minutek vyzkoušet. Bohouše jsem si nenápadně od páníčka převzal a přestál ještě pár výpadů proti mě.

Bohouš měl rudé oči, s jasným poselstvím "sežeru tě!". Když zjistil, že to na mě vůbec nefunguje a dál po něm chci, co jsem chtěl do té doby než vyjel, dost znervózněl. Po asi patnácti minutkách jsem se rozhodl, že se s Bohoušem seznámím blíž a zároveň zkusím jestli zaútočí i na hlavu. Prakticky okamžitě jsem dostal takovou ránu kovovým košíkem mezi oči, že se dnes s odstupem, sám sobě divím, jak jsem jen klidně řekl něco na způsob: Ale to nemyslíš vážně, viď??, posadil si Bohouše k noze, chvíli otíral krev, tekoucí mi z nosu, a pak pokračoval v tom, co jsem začal.

Chvilku po této situaci ke mně přistoupil asi pětačtyřicetiletý pán a spustil "ten pes by měl bejt někde zavřenej a ne chodit mezi lidi". Poděkoval jsem mu za radu s tím, že právě proto tu je, aby nemusel být někde zavřenej nebo utracenej. Moudrý pán mi sdělil, že má "zkušenost 25 let s chovem bullteriérů" a že tenhle by měl být zavřený. Když jsem se zaradoval, že pán má tak dlouhou zkušenost, kterou já rozhodně nemám a zeptal se ho na radu, jen opakoval "zavřít a nechodit s ním mezi lidi"...

Podobných rad ostatně dostal páníček Bohouše měrou vrchovatou.  Stejně jako zkušeností na cvičácích, kde mu poradili a názorně ukázali jak zvednout psa nad hlavu a třísknout s ním o zem. I všude jinde to bylo o síle. "Ukažte mu že jste silnější". A když viděli že to nevede nikam, spíš naopak, zaznělo unisono: Zabít, zničit, utratit!

Pokud je páníček silnější - a pokud o to, ve vztahu se psem, vůbec jde - tak to psovi jen těžko bude muset nějak demostrativně dokazovat... Nesmysl na nesmyslu. Nemám problém s přístupem: účel světí prosředky. OK. Ale kde je v podobných příbězích onen účel?Abych to trochu akceleroval. Za čtrnáct dní přišel úplně jiný pes. Ten samý, ale jakoby ho vyměnili za jiného, který vypadá přesně jako Bohouš. Z očí mu ale zářila zvědavost, zklidnění, v žádném případě ne agrese. Přišel jsem k němu, a neviděl jsem ani náznak toho, že by chtěl vyhodnocovat situaci, něco sobě nebo páníčkovi dokazovat. Naše psí kluky taky s nadhledem ignoroval.

A v čem spočívá to kouzlo? Nepoužívat sílu. Nepoužívat tresty. Vodit psy na jednom prstu. Naučit pejska hlídat si Vás a chtít si užívat procházky. Psa vykolejit, ale pozitivně. Zachovat klid v každém okamžiku, šetřit povely a hlavně psy nerozmazlovat. A pak to hlavní, co se nedá vecpat do písmen. Pak nezáleží na věku, na rase, na předchozích zkušenostech. Záleží jen a pouze na snaze páníčka/paničky se stávající situací něco dělat. A v tomto případě páníček i panička svoji situaci skvěle zvádají. Za pár dní sem přijede Bohouš i se svým psím "kámošem", každý samozřejmě v jiném autě a zkusíme je skamarádit.

Využijte individuální lekce pro Vašeho psa!
Výchova psů přirozeně, rychle, s radostí a bez povelů.
Zavolejte kdykoliv a zažijte to, co opravdu funguje.
Využívám přirozených instinktů psa a pozitivní motivace.
737 730 303