Pytel plný lásky

  Pokud mi to dovolíte, rád se s vámi podělím o další příhodu, která se stala před malou chvílí. Není to nic významného, ani natolik důležitého, ale hlavně to krásně ilustruje současný stav pohledu na psy, že nemám na výběr a sedám k PC a píšu. ;)

  Máme tu na hlídání a výchovu trošku hyperaktivního labradora Charlieho a naši kluci k němu mají až přehnaný respekt...  Sice se vzájemně "berou", ale Vítek a Rubínek toho - vůči nim - obra, s duší nevybitého a neznalého štěněte, nemusí mít v blízkosti menší, než je 1m, od jejich ctěných pozadí. Tedy kráčíme si na procházce podchodem u vlakového nádraží, kde se kluci usadí před schody tak, jak si sedají vždycky a sledují, jestli se Charlie k nim moc nepřiblíží...

  A jak sedí a Charlie se valí, udělá Vítek krok směrem dolů. Nenápadně, abych si toho ani nevšimnul. Ale já si toho všimnul a Vítka jsem poslal - bez povelu - na místo kde měl čekat. Zacouval poslušně zpět a zklidnil se. Ale v tu chvíli Charlie využil situace a zabejčil se, že si nesedne na místě kde chci, že snad možná tady nebo tady, ale támhle: "no Marku, neblbni"... Veškerá komunikace byla bez jediného povelu.

  V podstatě nezajímavá situace. Kdyby kolem nešla paní se zkušenostmi s výchovou pejsků přes 45 let. Jak sama tvrdí. ;)
"Ti psi vám vůbec nerozumí", povídá paní.
Já odvětím: "Tomu co říkám jistě ne, ale na emocionální úrovni si slušně pokecáme."
Chtěl jsem paní odkázat na www stránky, ale nedostal jsem prostor pro to, abych dvě slova "skvělý pes", vyslovil.
Na to musíte jinak". V tu chvíli už pejsani vzorně seděli. Tak říkám,
"proč, když to tak úžasně funguje, koukejte, ani se nehnou."
Prý ti pejsi poslouchají ze strachu a ne z lásky. Tohle je tak úžásná věta, že by se měla tesat na jaře do ledu. Aby se, pokud možno, co nejdříve roztála.

  Pro náruživého televizního diváka, odkojeného  na Lassie, by to snad ještě sedělo, ale těch 45 let zkušeností je kde? Poslouchat z lásky? Pokud to rovnou nesmetu ze stolu jako blbost, na kterou odpovídat je ztráta času, tak snad jen pár písmenek..

  Jestli pes poslouchá z lásky, k čemu jsou potřeba povely? To pak pejsci z lásky a radostně plní povely? Nevěřím. Proč to z té úžasné  "lásky" nedělají sami od sebe? Proč čekají na upocený povel?

  Proč? Protože pes poslouchá z toho důvodu, že se mu to vyplatí. Poslouchá z toho důvodu, že mu zprostředkováváte příjemné zážitky. Že ho opečováváte a věnujete se mu jak po materiální, tak po emoční stránce. Jste pro pejska jedním velkým obšťastňovatelem. A jelikož psi reagují podle emocí, ještě mnohem víc než my lidé, chovají se tak, aby si svůj život zařídili jako procházku růžovou zahradou. Aby jejich život byl jednou velkou extází. A to jim my lidé můžeme zprostředkovat a i jim to často zprostředkováváme. Zkrátka se našim psům vyplatíme... Pokud to nepřeženeme a nezvrhne se to v rozmazlování psa a pokud tento vztah založíme na tom, aby primárně vyhovoval hlavně nám, máme dokonalý předpoklad pro skvělé soužití.

  Nic proti pohádkám.  Kdo chce, ať dětem motá hlavinky. Možná trocha toho naivního idealismu dětem i prospěje. Ale až si se svým hafanem sednete a pokecáte bez povelů, až ho necháte promluvit a budete naslouchat jinak než rozumem, pak uslyšíte to, co v žádné knížce nenajdete a najít nemůžete. Zjistíte, že i 45 let zkušeností nahradí jedno vcítění se a prozření...

  A recept je jediný. Celoživotní otevřenost. Prostor pro učení se a změnu pohledu. Dnes a denně máme příležitost být svým pejskům o něco blíž.

Využijte individuální lekce pro Vašeho psa!
Výchova psů přirozeně, rychle, s radostí a bez povelů.
Zavolejte kdykoliv a zažijte to, co opravdu funguje.
Využívám přirozených instinktů psa a pozitivní motivace.
737 730 303