Anketa

Těšíte se na procházky s Vaším psem? :

Pes a mimozemšťan

Včera jsem na tůře potkala člověka pochybné existence, se spoďárama k pupíku a kalhotama staženýma ke kolenům, bez trika. Kšiltovku měl prďácky nakřivo a v puse zapálenou cigaretu. Za ním vesele cupital jorkšírský terier, který se ale náhle otočil a šel si očuchat mou fenku. Oba vrtěli radostně ocásky, přičemž moje fenka začala svůj podivný ritual, kterým vyzývala pejska k hraní a pejsek chtěl výzvu přijmout, když v tom se podivná existence, tedy pravděpodobně člověk, otočil a začal řvát na jorkšíra. Jorškír ho absolutně ignoroval a dál laškoval s mou fenkou. Jenže, problem nebyl v tom, že by byl jorkšír neposlušný ale pravděpodobně vůbec netušil, že se s ním jeho člověk s "frajerským" zevnějškem snaží domluvit. Pak tedy tento prapodivný člověk přišel s hrozným řevem odtáhl jorkšíra pryč. Jen jsem pokývala hlavou, po chvíli jsem ale zase uslyšela řev, tak jsem se otočila a to už byl zmatený jorkšír bit. V tu chvíli jsem velmi zalitovala, že jsem mu něco neřekla už předtím.

Příkladem této ubohé existence člověka, který si vybíjí své mindráky na psu jsem chtěla říct, že pes bere lidi ze začátku svého života jako mimozemšťany, ke kterým čistě náhodou patří jeho maminka. Nerozumí lidem, nerozumí jejich signálům, nerozumí tomu, že dotyk může být příjemný a může i bolet.
K účelu seznámit se s člověkem a porozumět mu slouží to naše oblíbené a stále opakované slovíčko "socializace". Bez socializace je pes vystrašený, vystresovaný, neznalý a nápor na jeho psychiku může mít katastrofální následky.
Apeluji na lidi, aby na své štěně muvili, ukázali mu, že úsměv není cenění zubů, že ne každý pohled z očí do očí je výzva k souboji. Že smích je stále hlavně smích a lidská náruč je teploučké místo plné lásky.

Mám doma fenku, která do svých tří let nepoznala člověka jinak než ve špatném světle. Je to fenka z množírny, takže pejsek, kterých je nyní po republice v nových domovech stovky, díky pár organizacím. Namátkou je to třeba Cibela. Ráda bych lidem řekla, že takovýhle pejsci nerozumí lidským gestům, jejich úsměvu, jejich ruce, která se k nim natahuje. Berou lidi jako mimozemšťany. Zkuste si někdy lehnout na zem (většinou jsou to malí pejskové) a nechte svého kamaráda, aby k vám natáhnul ruku nebo nad vámi jen stál. Příjemné to není, že? Nedivte se strachu. Pomalu naučte psa, co mu vlastně chcete. Říkejte tomu socializace, výchova, výcvik, to je jedno. Pomáhejte si jídlem, vlídným slovem, ale i zákazem v pravou chvíli, aby poznal, že jej milujete ale nemůže si dělat, co se mu zlíbí. Nemusíte se ho hned dotýkat, nemusíte mu hned nasadit hodinovou hladící kůru, psi velmi dobře vnímají i intonaci hlasu a k doteku může dojít i později, případně můžete používat letmé dotyky nebo občasné pohlazení. Mluvte na něj, uvědomujte si svá gesta i výraz v obličeji. Pes moc dobře pozná, kdy kulíte očima, že je něco špatně a kdy oči přivíráte s úsměvem ve tváři, ale musí se naučit přířadit si ke každému obličeji tu správnou náladu.

Ještě to můžeme přirovnat k lidem, kteří se bojí pavouků. Proč se lidé bojí pavouků? Protože je neznají. Nevědí, co jim můžou udělat, bojí se kousnutí, ublížení. Když si ale člověk o pavoucích něco přečte, pozoruje je, přestane se jich bát, nechá si je lézt po ruce a přestane před nimi utíkat nebo je plácat botou, což jsou dvě základní reakce, které dělá i odrostlejší či dospělý pes bojící se neznámého tvora - člověka.

A bohužel, nesocializovaný, bojácný, kousavý a utíkavý pes je pro kynology a "psychology" psů mnohem těžší oříšek (nikoliv ale neřešitelný) než dominantní pes, který neví, že má být před člověkem pokorný. Je to občas běh na dlouhou trať, ve které musí být páníček ke psu velmi vnímavý a přesto důsledný a občas "krutý" (ne ve smyslu, že ho bije ale že ho natlačí do situace, kde je pes ve stresu).

Přeji všem pejskařům s bojácnými pejsky a pejsky z množíren hodně štěstí a doufám, že jednoho dne budete mít tu šanci jít mezi davem lidí bez vodítka a váš pejsek už nebude mít potřebu stahovat ocas.

Podle mě je nejdůležitější,

Podle mě je nejdůležitější, aby pes cítil, že má pán vše pod kontrolou. Chce to mít pohled dopředu, ignorovat okolí, protože co? Protože se přece vůbec nic neděje... Držet pevně vodítko a nenechat pejska prchnout. Jít dál a dál, aby si pes zvyknul, že mu nic nehrozí.
Je zajímavé, že mi docela fungovalo to, že jsem přizvala kamaráda a začala do něj tlačit, aby se posunul o kus dál, a pes na to reagoval tak, že se trošku osmělil. Taky jsem potom vzala kamarádovu ruku a hladila s ní fenku, která měla sice nedůvěřivý kukuč ale držela a co nejdůležitější, neutekla - to jsem praktikovala až potom, co fenka začala věřit mě a brát mě jako vůdce naší malinkaté smečky.
A ty povely používat tak postupně. Nejprve si zajistit pejskovu pozornost. Takže doma, aby nebyl ve stresu, pak učit povely a vnímat hlavně mě. Potom jít do přírody, kde je trošku rušněji - ptáčci zpívají a listí šustí a tam zase povely. Potom jít někam, kde občas projde člověk a tam zase cvičit povely a chůzi sem a tam. A potom do rušnějšího a rušnějšího. Dále můžete zkusit jít na cvičák, kde je banda pohodových pejsků a kde můžete cvičit. Navíc na každém lepším cvičáku se dá vyzkoušet, aby si lidé nějak stoupli a můžete mezi nimi s pejskem procházet. Postupně se vším seznamovat a mít co nejlákavější pamlsky, protože těm nikdo neodolá, hlavně ne pejsci z množírny, kteří trpěli hladem. V podstatě asi říkám to samé, co ty, akorá trochu jinak O:-)
Já se o tom ještě určitě rozepíšu v příštím článku :)

Ještě bych ale připomněla, když už o tom tak píšu, že každý takový pejsek JE VELMI INDIVIDUÁLNÍ, proto je potřeba s ním pracovat S CITEM, nepouštět se do ničeho, na co pejsek ani páníček nemá. Raději se poradit, udělat ze sebe blbce, dojet za nějakým cvičitelem, hlavně s citem, pochopením, láskou ale i důsledností. I pejsek z množírny může přerůst přes hlavu v "bestii". Hlavně nechte pejskovi čas a prostor, aby si mohl přerovnat vše v hlavě, může mu to trvat dýl, může mu to trvat kratší dobu, nikdy jej s žádným jiným pejskem neporovnávejte, dělejte, co vás baví a co vám vyhovuje :) K pejskovi neexistuje návod, existuje jen miliony rad, ze kterých může zabrat jen jedna jediná a na tu vy jako páníček a zodpovídající milující osoba musíte přijít.

Nejlepší bude, když vám to

Nejlepší bude, když vám to Marek ukáže, to je jasné :) My se musíme učit samotné, s písemnými radami od pár lidí, protože poblíž nikoho nemáme, občas je to makačka ale myslím, že už to pomalu zvládáme. Doufám, že jednou budeme moct i na nějakou oříškyádu, kde jí bude moct rozhodčí klidně prohlídnout tlamu a ona se u toho nepočůrá :)

Přihlášení

Něco z fotogalerie:

Terry v Obi