Anketa

Těšíte se na procházky s Vaším psem? :

STRACH

PŘÍHODA,KTERÁ SE MI DNESKA STALA, MĚ NUTÍ K ZAMYŠLENÍ,CO JE TO VLASTNĚ StRACH,
KDE SE BERE,CO HO ZPŮSOBUJE... JAK SE HO UČELNĚ ZBAVIT..

Šla jem se svými psy ven a v baráku jsme potkali sousedku s malým dítětem v kočárku,Šubina si pochopitelně musela blafnout,jak jinak,v těsném prostoru chodby...bylo to takové spíš malé upozornění POZOR,TED JDU JÁ! no ale dětátko se rozplakalo...

Bylo v bezpečí kočárku a já měla psy na vodítku,takže žádné nebezpečí nehrozilo,leč maminka dítěte se na mě rozkřikla,že si bude stěžovat, a pak začala dítě chlácholit a hýčkat, že to je takový zlý pejsek, neboj se miláčku můj..no znáte to..

Je mi jasné,že každá matka má o své dítě strach a dá mu přednost před nějakým cizím psem,ale podle mě to chlácholení a přehnaná starostlivost akorát v dítěti zabuduje myšlenku,že psi jsou nebezpeční tvorové. Nepíšu to pouze z pohledu pejskaře, ale i matky pěti dětí. Moje děti se psů nikdy nebály,ale také věděly, že není vhodné na cizí pejsky bez dovolení majitele sahat, a rozhodně ale nehysterčily, když nějaký pes přiběhl a olízl jim obličej.

Je to o přístupu a výchově, ale také o tom jak si to člověk naprogramuje do hlavy... Vždycky jsem se bála pavouků, i těch mrnavých, ječela jsem a poskakovala a měla husí kůži i z malýho prcka:)). Je to tak nějak asi daný,že málokomu jsou ti osminozí živočichové sympatičtí, i když jsou krásní. Četla jsem, že i veliký slon dokáže totálně zpanikařit, když vidí obrovského sklípkana! Jenže jsem si řekla,že se toho strachu aspon částečně zbavím, tak jsem si nakoupila knížky o pavoucích, koukala na obrázky, hladila je prstem, dívala se na filmy a videa... prostě jsem šla svému strachu naproti..dneska pavouky snáším, nejsem z nich sice nadšená, ale toleruji je a nejsem v amoku, když nějakého vidím:)).

Když mi můj vnouček Davídek sdělil, že má alergii ze psů, že mu maminka říkala aby na ně nesahal, tak jsem se zděsila, protože měl jet s náma na dovolenou a já dva psy! Pak jsem si řekla,no co,nějak to dopadne, a neřešila to. Dopadlo to tak, že Dáda se se psy skamarádil, naučil se k nim správně chovat  a oni k němu, dokonce je i cvičil, psi i děti mají k sobě blízko, takže si rozumějí, bylo dojemné pozorovat, jak citlivě se k sobě chovají:)).

Žádná alergie se nekonala a strach ze psů byl tentam!:)) Dádova maminka se nestačila divit!:)))  A stejné je to i se strachem psů z čehokoli..nevyhýbám se vůbec ničemu, jakmile vidím, že se psi něčeho bojí - jdu tam!! Protože to, co nám zevšední a stane se přirozenou součástí našeho života,co si ohmatáme, očicháme, pohladíme - toho se pak nebojíme! Takže bojí se pes jiných psů? Hurá mezi pejsky! Bojí se bouřky? Hurá mezi blesky a hromy! Bojí se rachotu? Hurá na ohňostroj!
Bojí se lidí, kontejneru, koní, aut, vlaku, metra, vody, trávy, větru, kočky....hurá všude tam, kde tohle je a psovi ukázat, že opravdu, ale OPRAVDU se není čeho bát!!! A ukažte to i svým dětem, prosím, ať z nich nevyrůstají osoby s odporem ke psům! Ať mají pejsky rády, chrání je a pomáhají jim, ať znají už od mala ten pocit, krásný pocit lásky ke všemu živému, a jednou až si pořídí svého vlastního psa, ať se nezařadí mezi ty, kteří psa odhodí jako nepotřebnou hračku, když je přestane bavit! Aby nová generace byla zodpovědnější ke psům a k přírodě vůbec...

Neříkejte - je to zlý pejsek, kousne tě! -říkejte- Opatrně, ať pejskovi neublížíš! - možná pak ubyde týraných zvířat i pokousaných dětí... Strach v nás z něčeho pramení, a když není ničím živen, pomalu ustoupí...Nedovolte, aby se strach měnil v agresi, aby dopláceli na naše nevhodné chování nevinní... Zbavme se strachu, at se nemusíme bát sami sebe ani svých psů!

Deti a pes

V jednej veci máte svútú pravdu. Rodičia učia deti panike zo psov, alebo ich sami učia nevhodnému chovaniu k psovi. Sama som dogwalkerkou. Len žasnem, keď venčím jednu zo svojich "klientiek" obrovskú labradorku Nell. Je priveľká aj na psa labradora. Nádhern stavaná, osvalená, ukážka. Ale je nestabilná k fenám. Čo ju z môjho pohľadu robí nestabilnou všeobecne a tak na tom počas venčenia pracujeme. (Žiaľ, majiteľka a jej deti moje rady neakceptujú a keď si s Nell výdu na precházku a náhodou sa stretneme, vidím ako robia presne rovnaké chyby, ktoré Nell privádzajú do jej stavu šéfky domácnosti.) Ide však o druhú kategóriu rodičov. "Choď si pohladkať psíka." - vyzvú svoje dieťa. A čo sa deje. Zrazu sa dieťa vrhne na Nell, ohromnú fenu labradora. Som len šťastná, že Nell je voči deťom tak veľmi priateľská. Ale výpad dieťaťa je vždy pre ňu nečakaný. Rodičovi posielajúcemu pohladiť si psíka rozumiem ja, nie ona. K fene sa rúti dieťa, priamo smerom k morde. Ruka načiahnutá otvorenou dlaňou smeruje na mordu alebo na hlavu psa. Ak to stíham. Nell už sedí. Mnohokrát rodič inkriminovanú vetu povie, keď už stojí v mojej tesnej blízkosti a ja kočírujem dvoch psov, aby Nell sedela v kľudnom stave, kedy sa podriaďuje mne dieťaťu, ktoré sme ani jedna nečakali. Deti rady Nell chytajú za uši - má ich krásne, ale byť pes menej trpezlivý, čo sa stane? Dieťa končí ukryznuté, v lepšom prípade poškriabané, prípadne naň pes vyskočí. (Áno, pokiaľ nemám v psovi istotu, priestranstvám, kde sú ľudia sa vždy silno vyhýbam, ale nie každý si je vedomí, že pes je stále šelma s podvedomými inštinktmi, ktoré doň vložila matka príroda a hoci túto šlmu, či šelmičku nevie ovládať, rúti sa do obchodných centier, na námestia.) Výsledok? Volanie rodiča po krvi dieťaťa. Viem, že rodičia dieru do sveta nespravia, čo sa týka komunikácie so psom, ak nie sú sami psíčkari. Učitelia v škkolách majú svojho vy&še hlavy. Čo tak zaradiť aspoň hodinu s canisterapeutom raz za pol roka do škôl. Len pre vysvetlenie ako pristupovať k psovi. Kde ho hladiť, kde nie. Pes potrebuje najprv nasať pach a potom ho hladiť... Myslím, že by nebolo zlé na niečo také začať poukazovať. Osobne sa po skúškach s Eowyn na takúto osvetu chystám. Čo si o tom myslíte?

Strach...

Velmi dobře napsané...Souhlasím.Něco podobného se děje i s malým človíčkem.Mohu psát,nebotˇ jsem od svých 2 let mezi psy vyrůstala.Narodila jsem se jako slabé dítě,s malou šancí,díky expiraci plodové vody,na přežití...Dávno tomu,bylo to v létech ,,totality"...ATB vykonala své dílo,nešlo nic jíst.Jak jsem začala jíst?Divte se,odsuzujte,ale sama z psí misky či talíře...Můj tatínek měl velké hobby,cvičitel i chovatel služebních plemen,zvl.NO.Abych se ,,zocelila",bral mě s sebou,na tvrdý výcvik.Myslím hl. po fyzické i psychické stránce.A jeho krédo bylo:,,Hodím tě do vody a plav..."Takže jsem zvyklá řešit vše raději hned než se strach u psa či dítěte ,,zakonzervuje"...Sama mám 3 vnoučata,nevyrůstají v CR,ale nejstarší vnučka chodí do útulku,z útulku mají berskou,salašnickou fenku Shakiru...:)A když zde byli u nás,malý vnuk ,necelé 3 roky ,lítal po bytě.Tak jsem mu vysvětlila,že v bytě nemůže běhat,že Toník,můj pejsek z útulku,také týraný.polámaný a bitý,má více než 15 let a již neslyší.A že on jednou bude starý,rozuměl dobře a jako starší lidé neslyší a musíme jim pomoci,tak to je i u pejsků...Porozuměl,poslouchal a vůbec nic zlého se nestalo.Nakonec spolu již 1.den usnuli na koberci...:)Bývalý,odepsaný a ,,nenapravitelný útulkář" Toník a malý klučík,který pochopil více než bych čekala.Bohužel zatím česky neumí.Nesnáším,když rodiče s hrůzou tahají děti od psů již předtím,než se vůbec pán a pes přiblíží.Proč dělají předem traumata tam,kde zůstanou třeba po celý život?:)Výchova je vysvětlování ,,Proč" a ,,Proto".A jak bude dospělý člověk vypadat,zda bude neurotik plný ,,strachů",s odporem ke všemu přírodnímu,je nenapravitelná škoda na lidské duši...A co je krásnějšího než vzpomínky na chvíle s našimi 4-nohými kamarády?...

Já bych osobně s tím hurá

Já bych osobně s tím hurá taky raději zpomalila. Když půjdeme mezi pejsky, kteří jsou divoký, akorát psa ještě víc pokazí, protože si ani nebude vědět rady s tím, když ho začnou olizovat a občas se stává, že ve větší partě divokých psů si začnou "mastit své sebevědomí" na tom bojácném psu :) Chce to dělat věci spíš s rozmyslem ale ne tím, že budeme přemýšlet "Kdy to přijde? Kdy se bude bát? Co když se bude bát?" ale spíš "Teď půjdeme tam, protože je tam pejsek ale je tam jen jeden a je hodný a klidný, takže by to šlo" a pak "támhle jsou dva klidní pejsci, to bude v pohodě" a tak dále. Jinak souhlasím, chce to nevyhýbat se situacím, kterých se pes bojí. Jednoduše strach je vlastně nevědomost.Osobně mám mnoho fobii O:-) a až můj moc bojácný pes mi s nimi pomáhá, protože je musím kvůli němu překonávat a nemyslet na ně. Občas je to těžký, člověk musí být hrozně dobrý herec :DJednoduše, kdo chce pomoct svému pejskovi nebo člověku se strachem, měl by být nad věcí a pevně se tomu spolu s druhým postavit, aby to zvládl potom i sám :)Článek moc pěkný :) Paní s dítětem by potřebovala nakopnout a přečíst si váš článek, doporučte jí to. :))

DĚKUJU

JSEM RÁDA,ŽE SE VÁM ČLÁNEK LÍBÍ:)) No já jsem to nechtěla psát tak dopodrobna:))třeba s tím zvykáním na ohnostroj,to se musí fakt pomalu,ale to s tema pejskama...já měla Šubinku dva měsíce a bála se i yorka,kvičela a utíkala před ním,tak jsem jí vzala sebou do Heroltic na Moravu na víkendové setkání pejsků- rovnou hup mezi ně! udělalo to z ní pravý zázrak,socializace tam naprosto užasná! Když jsme po třech dnech odjížděli,nebála se vůbec žádného psa,naprosto sebevědomá dáma!:)))ale je to asi jak který pes je schopný něco takového zvládnout..

Špatně jsem to asi napsala.

Špatně jsem to asi napsala. Psi, kteří si na tom bojácném "masírovali sebevědomí" měli letecký den, což bylo správně. Tečka. Fena, na které se tohle dělo se ještě víc pochroumala díky tomu, že si na ní ostatní psi masírovali sebevědomí, takže ona potrestána nebyla, jen trest k ostatním psům přišel moc pozdě (a bohužel ještě k tomu ne ze strany žádného majitele ale cvičitele na cvičáku) a ve výsledku si myslela, že je to tak správně a že se má chovat ustrašeně, bohužel. Chtěla jsem tím jednoduše říct, že to chce jít mezi klidné psy, kteří nemají nic takového za potřebí nebo k tomu prostě neinklinují a páníčkům ostatních psů důvěřujeme tak, že víme, že kdyby se něco takového stalo, okamžitě zareagují, případně zareagujeme my. Protože, jak jistě víte, občas se stává to, že se nehezky chovají pesani ke slabším jedincům nebo je vynervuje to, že jsou vynervovaní a tak dále. Snad už jsem to napsala méně chaoticky :)

nerozumím

nerozumím poslední otázce,asi jsem natvrdlá:))))Prosím,Jitko,trošku mě postrč:)))

ohnostroj

no my máme problémy se spoustou věcí a postupně ty problémy odbouráváme:)))Na ohnostroj se připravujeme už dlouho dopředu,pouštím psům cd z hlasitýma zvukama,stále víc zesiluju,aby si na to zvykali, minulé roky jsme šli na silvestra ven,a pomalu se přiblížovali k rachejtlím,blbli jsme,honili se,prostě aby se psi zabavili něčím jiným,dávám pamlsky,aby si ten hluk spojili s něčím příjemným,hlavně je nenechávám,aby zalezli pod postel,nebo tak,snažím se aby přet tím neutíkali do skrýše a nechlácholím,dělám si z toho legraci. Ono se zdá,že to nepomáhá,protože štěkají pořád,ale opak je pravdou- první rok se mi Míša schovával pod postel nebo zalezl do koupelny,minulý rok to oba psi zvládli s náma v pokoji u otevřeného okna- pravda,štěkali při každé ráně,ale neschovali se:)))letos to určitě bude ještě lepší!:)))

STRACH

Dobrý den, líbí se mi Váš článek a v mnohém Vám dávám za pravdu. Jen k jedné věci bych měla malou připomínku. Určitě je potřeba bázlivé psy učit, že to, z čeho mají takový strach, není hrozbou jak si myslí, ale na vše se musí jít pomalu. Metoda typu huráááá do toho a on si zvykne je sice fajn u dominantních a odolných jedinců, ale hodně pejsků může takto krutě narazit a zradit se na dlouhou dobu. Určitě bych pejska, který se bojí hluku, netahala na ohňostroj, jak uvádíte, ale postupně jej zvykala, například za pomoci kamaráda, který bude dělat nějaký rachot v dáli a postupně se k nám bude přibližovat. A ještě jedna důležitá věc. Určitě při nějaké situaci, kdy se pejsek bojí, nepodporujte jeho strach tím, že jej budete utěšovat. Případy ušišlaných paniček, které se snaží své pejsky nervózním hlasem uklidnit, většinou dopadnou tak, že si pejsek uklidňování naopak s domnělou hrozbou spojí a bude se tím víc bát. Pokud chceme, aby náš pejsek přistupoval k nějaké věci sebevědomě, buďme sebevědomí taky. Když uvidí, že vůdce smečky strach nemá, nebude se bát taky. A když uvidíte náznak toho, že už se tak nebojí, ihned jej pochvalte.A s těmi lidmi máte naprostou pravdu. Mám doma dva větší pejsky a je to kolikrát dost velký problém, když s nimi někam příjdu. Nejednou se mi stalo, že po mně někdo přímo řval, že mají malé dítě, ať jdu s tím strašně velkým a nebezpečným psem pryč. Co si z toho pak to dítě může vzít? Jedině nulovou socializaci vůči psům. Ano, existují vyloženě agresivní psi, ale to neznamená, že jsou takoví všichni. To, že mezi lidmi jsou vrahové a násilníci, přece ještě neznamená, že se nebudeme s žádnými lidmi stýkat. A ten samý případ je u psů. Vždyť každý paniček svého psa zná a ví, co od něj může čekat. Jedna má fenečka je bojázlivější a nemá ráda dotyky od cizích. Proto vždycky říkám, ať na ni raději děti nesahají. A to i pro dobro toho psa. Zato druhá fenka ochotně trpí každé zatahání za ucho nebo přilehnutí apod. tak proč by si ji dítě nemohlo pohladit. Prostě přistupujme k pejskům individuálně. Každý je osobnost, jen jej trošku pochopit. 

strach má velké oči

to se říká,a tak trochu je to pravda... ale zbavit se zažité fobie,to opravdu leckdy není snadný,to souhlasím,a nejhorší ale je,jak jsi psala,když to ten člověk přenese na ostatní,případně na psa...pes to pak cítí a je zmatený,neví co stím počít...já se dost bojím i výšek,mám špatnou rovnováhu,nemůžu uli tomu jezdit ani na kole,ale nechci aby se báli moji psi přejít třeba kládu nebo houpací most...tak se často překonám a jdu taky..je mi fakt hrozně,myslím,že jednoho dne se zřítím,když takhle budu socializovat:)))no ale pak ta radost,moje i psů,když to překonáme! to je teda pocit!:)))

Přihlášení

Něco z fotogalerie:

PF 2012