Anketa

Těšíte se na procházky s Vaším psem? :

Kolik řečí umíš - tolikrát jsi psem:)))

Když pozoruji Marka, jak komunikuje s pejsky, jak si s nimi povídá, vysvětluje, gestikuluje, hraje celým tělem - je krása pozorovat jak mu pejsci rozumí, jak za chvíli chápou co po nich chce. Nejsou to strohé povely, je to dialog mezi dvěma absolutně rozdílnými živočišnými druhy, a přece to užasně funguje!

Já jsem si kolikrát říkala jak asi nám psi rozumějí, jak vnímají lidskou řeč, co si představují za slovy, která jim říkáme - je to pouze podminování, nebo také přemýšlejí o tom co po nich chceme? A vždycky jsem si myslela, že pes se naučí prostě povely, zapamatuje výraz slov a tím se řídí. Později jsem pochopila, že hodně záleží na intonaci, kterou pejskovi hodně napovíme, jak se zrovna cítíme, a pak také celková řeč těla, tu pes vnímá ještě intenzivněji, než slova, ani si neuvědomujeme, jak moc.

Udělala sem takový pokus - slovy jsem dala psům povel sedni, ale tělem sem naznačila lehni - čekala jsem jak se zachovají - a vybrali si oba dva řeč těla a ulehli. Pak jsem zkusila jinou věc - řekla jsem slovo BERUŠKA a naznačila sedni - v pohodě si oba sedli. Pak jsem zustala stát absolutně nehybně astrnule, nedívala jsem se na ně a řekla lehni - a zírali na mě, jako co je? Když jsem se ale na ně podívala a řekla to samé, už uvolněně, lehli si.

Pak jsem je odložila, odešla od nich a stejným tonem jako, když volám ke "mně!" jsem zavolala "AUTOBUS!" - se stejným posunkem jako vždy - oba se ke mně rozlítli:))). Tak mám dojem, že tolik nezáleží mnohdy na tom co psovi říkáme, ale JAK mu to říkáme, takže to jestli používáme zákazové povely nebo ne, není vůbec důležité. Podle mě je důležité intonačně oddělit naši radost, pochvalu od nelibosti či zákazu, a následně ukázat pejskovi co má dělat, aby to bylo dobře. A vnímat i to co říkáme tělem a zkloubit to vše dohromady je ideální a pak je z toho takový užasný dialog, který nás učí Marek na svých vycházkách:)).

Jsem moc ráda,že se toho můžu učastnit a dokážu si už se svými pejsky povídat tak, aby mi rozumněli
i bez povelů, i když k dokonalosti máme ještě daleko! Jsem štastná, když jim na procházce začnu něco povídat a oni se na mě podívají se zájmem, když vidím, že jsem konečně pro ně důležitá nejen proto, že jim dám misku s jídlem a nějaký pamlsek, že se po mně otočí, už jen když si vzdychnu, nebo zakašlu,že jim dělá radost, že mám radost já.. Kolik řečí umíš,tolikrát jsi člověkem - ale já jsem štastná, že začínám rozumět psům a oni mně!

Přihlášení

Něco z fotogalerie:

Pejsani.jpg