Anketa

Těšíte se na procházky s Vaším psem? :

Chci změnit víno ve vodu???:))))

Příspěvek od alenamisasuba

Včerejší procházka s partou skvělých psů a lidí mě donutila k zamyšlení.
Vlastně jsem o tom přemýšlela už dřív,ale teď jsem si to tak nějak ujasnila.

Mám psa, který má potřebu nahlas vyjadřovat jakýkoliv stav své mysli, své city, prožitky, smutek, strach, lásku, prostě emoce - vše dává najevo štěkáním ,vytím ,kňučením.
Dříve už jen, když jsem se na chvíli zastavila, tak začal štěkat - časem se toto zlepšilo,
zůstalo u tichého,poknourávání, no někdy malinko mín tichého:)) chápu,
že některým lidem vadí, když jiný nebo jejich pes kňourá, jenže problém bude asi v tom,
že mně to nevadí.

Když kňourá, tak si toho prostě nevšímám, no ale když kňourá na veřejnosti, tak na něj občas houknu, jenže to je spíš vlastně kvůli lidem, že jako aby viděli ,že ho okřiknu, ale já to prostě necítím a Míša to určitě pozná, že mi to nevadí doopravdy, tak na chvíli ztichne a pak začne zase pokníkávat.

Protože, když mi to doopravdy vadí, třeba v autě, tak houknu a Míša ztichne - ale to určitě jen proto, že to jde přímo ze mě, že je to moje opravdický přání. Určitě je fajn mít klidného, tichého psa - ale popravdě - mně by se po těch vášnivých Míšových projevech stýskalo:)). Už by to nebyl on!

Možná s tím leckdo nebude souhlasit, ale když mám vztek nebo jsem smutná, tak to taky dám nějakým způsobem najevo - pes to dokáže knučením, štěkáním - tak nějak si říkám , že má taky právo dát najevo, že je nějak nespokojený - je to kámoš, ne? A kámoše máme rádi takové jací jsou, bez podmínek. Jasně, mám za psa odpovědnost a chci aby se choval přiměřeně - ale chci ho změnit uplně? Líbilo by se mi, kdyby chtěl někdo změnit moji přirozenost? Asi ne. Jo poslouchat se musí-to musíme všichni, jsou nějaká pravidla soužití, která musíme respektovat - ale povahu si nikdo nezmění.

Takže pro všechny kdo s náma chcete chodit na procházky - mějte nás rádi takoví jací jsme, tolerujte nás - my budeme vás - a občas vám zahrajeme divadýlko na rozezlenou paničku a poslušnýho psa:)))))

Psí přirozenost

Aleno, je to dobře napsané a svým způsobem máš pravdu. Tedy máš úplnou pravdu. Tak jako každý z nás má tu svou úplnou pravdu. Je to Tvůj pohled na svět. Často rozhoduje motivace, tedy to, jak a proč jsme k těm našim pravdivým závěrům došli. Vím, že jsi v pohodě, že s Míšou poctivě pracuješ a právě proto Ti řeknu otevřeně co si myslím. Stejně to obvykle dělám, nerad se schovávám a mlžím, ale teď budu ještě otevřenější. ;)

Pokud píšu o cvičácích jako o něčem demotivujícím a z cesty svádějícím, mám na mysli hlavně následující:
Člověk někam delší dobu dochází. Má určitý problém, ten problém ho pálí a proto investuje čas i peníze do jeho řešení. Zapíše se tedy na několik měsíců trvající kurz na cvičáku. Tam pak i pravidelně dochází. Má pocit, že něco dělá a jsou třeba i vidět dílčí pokroky. Nebudu teď mluvit o tom, jestli ty pokroky jsou vidět jen na cvičáku, teď píšu o něčem jiném. Píšu o tom, že po čas této tvrdé a trpělivé práce se člověk ukolébá. Pracuji, dělám co můžu a budu odhodlaně pracovat ještě půl roku... Jenže za tak dlouhou dobu, kdy člověk něco zkouší a zkouší, pohne se o píď dopředu a následně o krok dozadu, tedy za tu dobu často akceptuje nežádoucí chování psa z toho důvodu, že si na něj jednoduše zvykne.

To je takové to: beru tě takového jaký jsi. Zní to vznešeně, ale já pro to mám méně vznešený výraz.
A tím výrazem je rezignace, touha po klidu. Touha po klidu je v pořádku, kdyby tato touha klid opravdu přinášela. Ale zpravidla jde jen o odůvodnění toho, proč se zastavit. Přitom změna může být okamžitá, doslova z minutu na minutu. A taková změna je trvalá. Změna ve vnímání vztahu člověk - pes. Změna svého přístupu.

Trpělivost je na škodu, protože pak člověk v poklidu pročeká celý život psa. Bude třeba čekat až se zklidní. Nebo až absolovuje další šestnáctidílní kurz výcviku psa. Já vím, že rozhoduje naše představa. To jak to chceš. Ale tu představu si musíš nastavit SOBECKY čistě jen podle toho, jak Tobě vyhovuje. Ať to zní, jak to zní, pak teprve pes může být šťastný. Ucítí totiž z tebe tu energii a klid, které rozhodují. Pak můžeš zapomenout na trpělivost a naplno se radovat ze života. A zároveň tak otevřeš prostor i pro Míšu, který ho má teď přivřený. Teď si to neužívá a tím, že ho necháš v tom koupat mu neprospěješ. Být hodný a ohleduplný je v tomto případě špatný přístup. Stejně špatný, jako být neohleduplný a zlý. Naprosto stejně špatný...

Když už necháváš svého pejska projevovat emoce, což je samozřejmě v pořádku, tak i naslouchej, vnímej a dělej si vnitřní překlad, co ty jeho projevy znamenají.
Nestačí vědomí toho, že má právo se projevit. To pak můžeš i říct, že má právo projevovat agresi.
A svým způsobem to právo opravdu má...
Můj způsob výchovy je dramaticky odlišný, ale ve výkladu toho, co Míša sděluje se shodnu asi se všemi, kdo nepotřebují výkladové slovníky a kteří se výchově psů věnují.

Je ve stresu, je extrémně nejistý, v podstatě zatím nedospěl. Moje rada zní: chovej se k němu jako k tomu nejsebevědomějšímu pejskovi na světě a dej mu příležitost být vyrovnaný, klidný pes, pes plný energie a hlavně skvělý pes.

děkuju za komentář-čekala

děkuju za komentář-čekala jsem,že se na mě vrhneš:)))) máš ve všem uplnou pravdu!!! až na jedno-já to prostě necitím! Já mu za to jeho knučení nic nedávám,prostě ho ignoruju-tak jako jsem ignorovala děti,když by si něco chtěly vyřvat. Mě... to jeho knourání fakt nevadí,vadí mi štěkání,hlasité projevy,ale když si kníká sám pro sebe,tak mám pocit,že si ten stres tak nějak odreagovává..nedávno u nás byla Verča Kllatová,Míša byl na místě a knoural a ona se taky divila,že mi to nevadí-no mohla bych ho okřiknout,ale já to asi neumím zahrát aby to znělo doopravdy-zrovna tak neumím zahrát údiv,když ho zrovna necítím-ale mám dojem,že ten pes to ví,kdy hraju, a nebere to vážně,tak mi to přijde zbytečný. Chápete mě aspon trochu?? není to rezignace-já myslím,že mám s ním takové práce,že ani resignivat nemůžu:))) ale tak nějak se mi příčí na něj hrát něco co nemyslím vážně...

Psí přirozenost 2

Pokud to necítíš, tak by byla hloupost dělat něco jiného než to, co cítíš. Ale to ještě neznamená, že jde o nejlepší možné řešení. Zkusím to napsat velmi krátce. Už jsi to ode mě slyšela, ale opakování, ve správný okamžik, není na škodu.

Představ si ideálního Míšu, Šubinku, představ si ideální stav Vašeho soužití. A to z Tvého pohledu. Představ si jaký by to byl pocit. Zapomeň na kompromisy. Raději si představuj 150% možného, než 90%. Představ si to a užívej si ten pocit. Zas a znovu. Jde o ten pocit.

Je jen krůček od procítění tohoto stavu k jeho uvedení v život. K pejskům se chovej tak, jako by byli těmi 150% a pokud ten pocit něco vyruší, i kdyby to měli být Tví pejskové, minimálně se div.
O tom je to divení. Je pravda, že dokud budeš něco jen přehrávat fungovat to nebude.

Přeji Ti najít odvahu chtít maximum možného, i kdybys to v tuto chvíli vnímala jako fantazii. Neboj se snít a se sny to přehánět. Jinak se nikdy nedozvíš, kde je opravdová a reálná hranice možného.

Jsi na správné cestě ;)

Aleno jsi na správné cestě a já nepochybuji, že to bude lepší a lepší. ;)

Přihlášení

Něco z fotogalerie:

Romantika.jpg