Stávající anketa není zvolena náhodně. Z mé zkušenosti stále většina lidí nezná rozdíl mezi kastrací a sterilizací. Pro mě naprosto nepochopitelně i tzv ochránci zvířat podporují kastrace. Proč proboha?

Kastrace je podle mě velký zásah do života zvířete. Je to obrovská hormonální změna a ze zákroku se vrátí doslova jiný pes. Oproti tomu sterilizace, tedy prosté podvázání chámovodů nebo vejcovodů, které je navíc spolehlivější, nemá na psychiku psa dopad žádný.

   Hned na začátku musím uvést, že můj úhel pohledu je úhel pohledu zvířete, konkrétního zvířete, které má své jméno, má svůj osud a pocity. Nezajímá mě příliš nějaké abstraktní obecné blaho, to rád přenechám spisovatelům příběhů pro děti a politikům. Úhel pohledu je zásadní. Jsme příliš humanističtí a někteří z nás to dokonce vydávají za přednost.

     Kdo se zabývá výchovou psů ví, nakolik je důležité vcítit se do pocitů zvířete nebo se ideálně naladit na jeho strunu. Komunikovat způsobem, který pes zná, případně vytvořit vlastní jazyk a pejska naučit komunikovat tímto speciálním jazykem. Je to o empatii, sdílení emocí. Je to silný emocionální zážitek. Osobně si nedokážu představit, že si k některému svému pejskovi sednu a vysvětlím mu, proč ten hodný pán, ke kterému jsme přišli na návštěvu, kolem něj tak zvlášťně máchá skalpelem. Že si jen trochu řízneme a život půjde dál stejným tempem a poklidem, jakým se točí voda v tůni a odráží ve v ní svit Měsíce. Nedokážu si to představit a ani si to nepředstavuji. Bohužel to slyším kolem sebe dnes a denně. Abych řekl pravdu, tak z určitého pohledu i bohudík, že to slyším...

Příspěvek od alenamisasuba

Včerejší procházka s partou skvělých psů a lidí mě donutila k zamyšlení.
Vlastně jsem o tom přemýšlela už dřív,ale teď jsem si to tak nějak ujasnila.

Mám psa, který má potřebu nahlas vyjadřovat jakýkoliv stav své mysli, své city, prožitky, smutek, strach, lásku, prostě emoce - vše dává najevo štěkáním ,vytím ,kňučením.
Dříve už jen, když jsem se na chvíli zastavila, tak začal štěkat - časem se toto zlepšilo,
zůstalo u tichého,poknourávání, no někdy malinko mín tichého:)) chápu,
že některým lidem vadí, když jiný nebo jejich pes kňourá, jenže problém bude asi v tom,
že mně to nevadí.

Když kňourá, tak si toho prostě nevšímám, no ale když kňourá na veřejnosti, tak na něj občas houknu, jenže to je spíš vlastně kvůli lidem, že jako aby viděli ,že ho okřiknu, ale já to prostě necítím a Míša to určitě pozná, že mi to nevadí doopravdy, tak na chvíli ztichne a pak začne zase pokníkávat.

Protože, když mi to doopravdy vadí, třeba v autě, tak houknu a Míša ztichne - ale to určitě jen proto, že to jde přímo ze mě, že je to moje opravdický přání. Určitě je fajn mít klidného, tichého psa - ale popravdě - mně by se po těch vášnivých Míšových projevech stýskalo:)). Už by to nebyl on!

Možná s tím leckdo nebude souhlasit, ale když mám vztek nebo jsem smutná, tak to taky dám nějakým způsobem najevo - pes to dokáže knučením, štěkáním - tak nějak si říkám , že má taky právo dát najevo, že je nějak nespokojený - je to kámoš, ne? A kámoše máme rádi takové jací jsou, bez podmínek. Jasně, mám za psa odpovědnost a chci aby se choval přiměřeně - ale chci ho změnit uplně? Líbilo by se mi, kdyby chtěl někdo změnit moji přirozenost? Asi ne. Jo poslouchat se musí-to musíme všichni, jsou nějaká pravidla soužití, která musíme respektovat - ale povahu si nikdo nezmění.

Mám 18měs. fenku shiba inu. Do prosince docela poslušnou. V období před Mikulášem začla reagovat na petardy,práskací kuličky  a obňostroj.Koupila jsem CD s nahrávkou petard a ohňostroje a postupně zvyšuji intenzitu. Doma to skoro nevnímá,ale pokud zvuk daleko slabší slyší venku stane se neovladatelnou a utíká domů přes velice frekventovanou křižovatku.Kvůli bezpečnost jí v Praze vůbec nepouštím z vodítka a jen doufám,že na ten zvuk zapomene.Možná by pomohlo,kdybych si koupila nějakou pomůcku (poplašňák ,práskací kuličky,nagukovací balonky) nebo jít někam blízkosti lomu kde se střílí,ale mám strach aby se potom nebála i mě. Když slyší střílení mimo Prahu v chatě uteče domů.Je nějaká rada? Děkuji  Petula

Potřebujete poradit s Vaším psem? Nechce se Vám čekat týdny v pořadníku?
Volejte/pište kdykoliv. Poradím Vám s tím, co po telefonu vyřešit jde.
A možný termín schůzky vybereme dle Vašich preferencí.
Víkend nebo všední den, ráno, odpoledne nebo pozdní večer. Vše je možné.

Co se snažím předat, je možnost radovat se z každé procházky, mít dobrý pocit, klid a pohodu.
Nechci změnu chování pejsků v určitých situacích, cvičení se psem, ani trpělivost a už vůbec ne nějaké vznešené milování vašeho psa. Snažím se předat způsob jak si to užít. Ať to zní jakkoliv, pokud si sami budete procházky výhradně užívat, stanovíte si pravidla tak, jak Vám vyhovují, pes se s ohromným oddechem a radostí přidá. Pokud budete "hodní" je dost možné, že pes, spíš než hodný, bude nevypočitatelný a rozmazlený.

Metoda bez povelů, přirozená komunikace a Váš skvělý pes - to jsou asi tři nejdůležitější věci,
s kterými Vám mohu poradit. Povely považuji za náhražku, používám je v hodně naředěné formě
a hlavně minimálně. Proti povelům ovšem nic nemám, pokud se používají rozumně a pes vnímá paničku/páníčka i bez neustálého pokřikování tisíce příkazů a zákazů. Používání povelů Vás naučí každý cvičák nebo je podle mnoha knížek na trhu zvládnete sami.
Proto se zaměřuji výhradně na komunikaci a vnímavost psa a změnu myšlení a přístupu lidí.
Nechci ztrácet Váš - ani svůj - čas něčím, co je běžně dostupné podobně jako fast food...

Příspěvek od Ajaja

Tak jsem si tak procházela hlavou, jakou míru poslušnosti vykazuje naše zvířátko ohledně povelů. My je až tak moc nepoužíváme, my se normálně domlouváme jak s dvouletým dítětem a je to paráda. Leč povely sem tam cvičíme a jako asi u každého psa výjmečně nezareaguje buď hned nebo dostatečně nadšeně, i když jej posléze splní. Musím však říci, že máme povel, u kterého máme vykázánu absolutní, vážně absolutní poslušnost. Je to povel "chceš?" Tak na tento povel přiběhne, i když o něm není vidu ani slechu. Na tento povel přiběhne "půl sídliště psů", i když je tento povel nikdo neučil. Je to hezké, když vám v mžiku u nohou sedí třeba 5-6 psů, naprosto vzorně, žádoucně k vám vzhlížejí a čekají na ten kousek ulomeného frolicu :-)

A jak ten povel vznikl ? Z neznalosti, jak jinak. Inu, dočetla jsem se, že shiba je nevychovatelná, nebo jen obtížně, že na procházce nepůjde s vámi, ale sama, že prostě odběhne a vrátí se k vám, až se otočíte zase na cestu domů. A já měla strach, že to je pravda... Není !!! Ale to zase jindy.

Krásné, klidné svátky a pohodový rok 2012
přeje celá naše lidsko psí smečka. ;)
Toník, Květa, Marek a hafani.

Před 4mi lety mi byl synem pořízen pes.Ne že bych nechtěla, ale byl to můj první pes a docela jsem měla obavy,jak to zvládnu.Dala jsem na radu-řiď se zákonem smečky a vychovávej jej jako máma-fena.Vyplatilo se mi to. Pes poslouchá a přitom si zachoval i svoji svobodu. Je pravdou, že řeč těla je pro něj prioritní, ale zároveň se umí výborně vcítit i do nálady a reagovat na ni.

Už někdy vaši páni, no..páni, kamarádi, se kterými sdílíte lože, stravu,
strasti i radosti, přemýšleli, jak by jste vypadali a chovali se,
kdybychom byli, nedej Bůh, lidmi? ...

Tak vám musím prozradit, že více než 3O let, co jsem vdaná, jsem se snažila, ostatně jako každá řádná manželka, svého manžela tak trochu převychovat. Ne ve všem, samozřejmě, nějaké ty hříšky jim přece pro radost nechat musíme. Ale jeden jeho zlozvyk mě trápil přece jen více, než ostatní. Když se totiž manžel dostane v hovoru do ráže, tak stále zvyšuje a zvyšuje hlas, což samozřejmě není znamením, že se hádáme. On tak činí, i když spolu souzvučíme. Ovšem vysvětlujte to sousedům, že ? Ani vám nemusím zdůrazňovat, že se nedařilo.

Přesto ale došlo k nápravě.

Ne, nejásejte, já na tom nemám žádnou, pražádnou zásluhu. Tu si vydobyl náš pes. Co mně se nezdařilo za ta dlouhá léta, to on dokázal během pár měsíců.

  Pokud mi to dovolíte, rád se s vámi podělím o další příhodu, která se stala před malou chvílí. Není to nic významného, ani natolik důležitého, ale hlavně to krásně ilustruje současný stav pohledu na psy, že nemám na výběr a sedám k PC a píšu. ;)

  Máme tu na hlídání a výchovu trošku hyperaktivního labradora Charlieho a naši kluci k němu mají až přehnaný respekt...  Sice se vzájemně "berou", ale Vítek a Rubínek toho - vůči nim - obra, s duší nevybitého a neznalého štěněte, nemusí mít v blízkosti menší, než je 1m, od jejich ctěných pozadí. Tedy kráčíme si na procházce podchodem u vlakového nádraží, kde se kluci usadí před schody tak, jak si sedají vždycky a sledují, jestli se Charlie k nim moc nepřiblíží...

  A jak sedí a Charlie se valí, udělá Vítek krok směrem dolů. Nenápadně, abych si toho ani nevšimnul. Ale já si toho všimnul a Vítka jsem poslal - bez povelu - na místo kde měl čekat. Zacouval poslušně zpět a zklidnil se. Ale v tu chvíli Charlie využil situace a zabejčil se, že si nesedne na místě kde chci, že snad možná tady nebo tady, ale támhle: "no Marku, neblbni"... Veškerá komunikace byla bez jediného povelu.

  V podstatě nezajímavá situace. Kdyby kolem nešla paní se zkušenostmi s výchovou pejsků přes 45 let. Jak sama tvrdí. ;)
"Ti psi vám vůbec nerozumí", povídá paní.
Já odvětím: "Tomu co říkám jistě ne, ale na emocionální úrovni si slušně pokecáme."
Chtěl jsem paní odkázat na www stránky, ale nedostal jsem prostor pro to, abych dvě slova "skvělý pes", vyslovil.
Na to musíte jinak". V tu chvíli už pejsani vzorně seděli. Tak říkám,
"proč, když to tak úžasně funguje, koukejte, ani se nehnou."
Prý ti pejsi poslouchají ze strachu a ne z lásky. Tohle je tak úžásná věta, že by se měla tesat na jaře do ledu. Aby se, pokud možno, co nejdříve roztála.

Nechci se nějak dotknout této chovatelky ale narazila sem na hrozný inzerát na bazoši "tibetský španěl bez PP "velké podzimní slevy " jak může někdo zlevnovat psa a k tomu za bezpapíráka chce 5000. To je přeci hrozný pes neni hračka v akci ale živý tvor který s náma bude dýl než půl roku po vánocích co sním až dítě omrzí nebo začně být nemocný utratí ho nebo ho hodí přes plot útulku?? Mám taky bezpapíráka, je to zlato ale víc jak 1000 korun bych asi nedala, je to moje zlatíčko neodsuzuju žádného psa protože papíry taky nejsou všechno a štěně si nevybralo kde se narodí a kolik papírů bude mít prostě je tu a neni důstojný snim jednat jako se zbožim za pultem

Ideální cestou, jak z vašeho hafana udělat skvělého psa je dorazit sem k nám.
Do Lysé nad Labem.
Ale pokud nestíháte, napište mi na mail tel. kontakt a pokud někdy budu mít cestu vaším směrem,
domluvíme se na setkání přímo u vás.

Jestli ještě nemáte skvělého psa
nebo nevíte jak na to,
kdykoliv zavolejte!

Přeji všem krásné dny!

Marek
+420 737 730 303

Včera jsem tu měl bulíka jménem Bohouš. Přišel se ukázat teprve podruhé, ale změna která nastala je tak ohromná, že se musím podělit o radost ze změny. Bohouš nás poprvé přivítal s tím, že sní Vítka s Rubínkem. Ti se odklidili na chodník a koukali co bude dál. Následně mi chtěl Bohouš podat packu, ale spletl si ji se zubama... Ale čapnul jen rukáv, takže mému svetru připravil takový letní střih. ;)

Bohouš napadal americkýho buldoga, s kterým doma bydlí, vždy vyvolal konflikt a vždy prohrál. Ale poslední dobou už šlo oběma o život. Bohouš nemá moc rád ani ostatní psy a občas se mu znelíbí i nějaký ten člověk...

Bohouš dostal košík, a protože svůj, kožený, si s neuvěřitelnou ladností a obratností sundal během zlomku sekundy, dostal košík kovový, pro který jsem zaběhnul k nám domů. Pasoval mu jak ulitý, což jsem měl i tu čest za pár minutek vyzkoušet. Bohouše jsem si nenápadně od páníčka převzal a přestál ještě pár výpadů proti mě.

Bohouš měl rudé oči, s jasným poselstvím "sežeru tě!". Když zjistil, že to na mě vůbec nefunguje a dál po něm chci, co jsem chtěl do té doby než vyjel, dost znervózněl. Po asi patnácti minutkách jsem se rozhodl, že se s Bohoušem seznámím blíž a zároveň zkusím jestli zaútočí i na hlavu. Prakticky okamžitě jsem dostal takovou ránu kovovým košíkem mezi oči, že se dnes s odstupem, sám sobě divím, jak jsem jen klidně řekl něco na způsob: Ale to nemyslíš vážně, viď??, posadil si Bohouše k noze, chvíli otíral krev, tekoucí mi z nosu, a pak pokračoval v tom, co jsem začal.

Dnes a denně se setkávám s názory, že vše je lepší raději 100x ověřit. Zkoušet a zkoušet, čekat a čekat, nahlížet z 360 možných úhlů pohledu a ještě i potom být raději opatrný. Co když jsme na něco zapomněli. Zeptáme se toho a toho odborníka. No a pak dalších pěti,  u kterých, pro jistotu, zjistíme i na názor na reakce předešlých dvou odborníků. Pro jistotu, člověk nikdy neví.

Myslím, že trocha bezhlavosti a hlavně nadšení je v dnešním racionálním světě zapotřebí. Paradoxní je, že těmi racionálními myšlenkami zpravidla dojdeme k ne zrovna racionálním výstupům. Jakoby čím složitější a obecně uznávané a schválené řešení, bylo zároveň i lepší. Přitom zapomínáme na intuici, na improvizaci a krásu momentu překvapení. Raději řešíme problémy: jak vyvrtat díru do vody, jen ne nahlédnout pod povrch vlastní, objektivní, povrchnosti.

Iracionalita až infantilnost, je považována za něco negativního. Mluvit na pejsky jinak než kanonádou povelů, je v určitých kruzích považováno za nepochopení toho, jak vycvičit psa. Přitom pro mnohé, včetně mě, je vycvičený pes, jako výsledek dlouhodobého snažení, strašně málo... A můj sen to už vůbec není. Chci skvělé psy na které můžu na čtvrt hodiny zapomenout a vím, že až procitnu ze svého snění, budou oddaně hopkat kolem mě a sami si mě budou hlídat.

Že neutečou za zajícem ani za psem a to vše bez jediného povelu a pohledu na ně. Raději stanovím pravidla, která pes respektuje, než se vždy, znovu a znovu, pokoušet vykoktat ten správný povel. Nesmíš! Ne! Kolikrát to pejskovi mám opakovat než to pochopí? Celý život? A nezvládne to ani pak bez vyřčeného povelu? To není nic pro můj život a ani pro žádného z mých psů.

Když pozoruji Marka, jak komunikuje s pejsky, jak si s nimi povídá, vysvětluje, gestikuluje, hraje celým tělem - je krása pozorovat jak mu pejsci rozumí, jak za chvíli chápou co po nich chce. Nejsou to strohé povely, je to dialog mezi dvěma absolutně rozdílnými živočišnými druhy, a přece to užasně funguje!

Já jsem si kolikrát říkala jak asi nám psi rozumějí, jak vnímají lidskou řeč, co si představují za slovy, která jim říkáme - je to pouze podminování, nebo také přemýšlejí o tom co po nich chceme? A vždycky jsem si myslela, že pes se naučí prostě povely, zapamatuje výraz slov a tím se řídí. Později jsem pochopila, že hodně záleží na intonaci, kterou pejskovi hodně napovíme, jak se zrovna cítíme, a pak také celková řeč těla, tu pes vnímá ještě intenzivněji, než slova, ani si neuvědomujeme, jak moc.

Udělala sem takový pokus - slovy jsem dala psům povel sedni, ale tělem sem naznačila lehni - čekala jsem jak se zachovají - a vybrali si oba dva řeč těla a ulehli. Pak jsem zkusila jinou věc - řekla jsem slovo BERUŠKA a naznačila sedni - v pohodě si oba sedli. Pak jsem zustala stát absolutně nehybně astrnule, nedívala jsem se na ně a řekla lehni - a zírali na mě, jako co je? Když jsem se ale na ně podívala a řekla to samé, už uvolněně, lehli si.

Včera, dnes a věřím, že i zítra se šířila, šíří a bude šířit tato zpráva:

Vezmu to zkrátka a útokem...:)
Jako správnej pes. Mám tady fotky?... Mám. Takže dnes písnu sám...
Jak čuchám, nálada prabídná. Vy, lidičkové, nevydržíte zkrátka téměř nic.

Zaprší a vidím, jak civí ven osoba s hrůzou v očích, se kterou dobrovolně sdílím velkou boudu,
tedy Aja tomu říká byt...:( Zavelel jsem, že je čas jít ,,toníčkovat". Mezi námi, dává zde rozumy,
jak a co dělat se psy, ale? Skutek utek... Zkuste na ni zamrkat, otočit očima a je naměkko.
No, čuchal jsem, že je líná jako veš, která se nažrala. Začala se pomalu oblékat, ale jaký div!

Tak kamarádi,já nevím jak vy,ale já tedy nadšený nejsem,když musím jezdit takovou tou boudou na kolečkách.Panička tomu říká auto,autobus,tramvaj,vlak...to podle toho jak je to veliký!Mně to příjde všechno stejně děsivý...dělá to hluk,klepe se to,že neudržím packy u sebe,hází to se mnou a já pak nedustojně padám z boku na bok...a nejhorší je to,když jedeme dva pejsci a já potřebuju imponovat a ono to fakt nejde..a o tom,když mám vypadat přitažlivě,když je tam fenka,ani nemluvím!...

Motto:,,Byl jsem mnohokrát zrazen lidmi,nikdy svým psem" -epitaf na psím hřbitově v Provence(Francie)...

Tolik lásky v jedné, prosté větě. Já, Toník, pejsek z útulku Plzeň - Valcha, jsem až do svých 3 let poznal jen opak. Bití,zradu, záblesk naděje, která po pár dnech skončila opět v kotci v útulku. Byl jsem ,,ztracený,nenapravitelný " případ,téměř odepsaný.

PŘÍHODA,KTERÁ SE MI DNESKA STALA, MĚ NUTÍ K ZAMYŠLENÍ,CO JE TO VLASTNĚ StRACH,
KDE SE BERE,CO HO ZPŮSOBUJE... JAK SE HO UČELNĚ ZBAVIT..

Mám kamarádku v hájovně v lese. Je to městský les a k hájovně patří i záchytný kotec pro nalezené psy. Občas posílá fotku psa, jestli nevím, co by to mohlo být za rasu. Nalezený pes u nich chvíli pobude a pak putuje do útulku. Tuhle jsem jí vyprávěla, jak jsme našli pejska a jak dobře se díky čipu vrátil domů. Překvapila mě, když říkala, že je většinou proti zachraňování volně pobíhajících psů. Že tam u nich je na tom líp pes, který se toulá než pes zavřený v kotci v útulku.

Včera jsem na tůře potkala člověka pochybné existence, se spoďárama k pupíku a kalhotama staženýma ke kolenům, bez trika. Kšiltovku měl prďácky nakřivo a v puse zapálenou cigaretu. Za ním vesele cupital jorkšírský terier, který se ale náhle otočil a šel si očuchat mou fenku. Oba vrtěli radostně ocásky, přičemž moje fenka začala svůj podivný ritual, kterým vyzývala pejska k hraní a pejsek chtěl výzvu přijmout, když v tom se podivná existence, tedy pravděpodobně člověk, otočil a začal řvát na jorkšíra. Jorškír ho absolutně ignoroval a dál laškoval s mou fenkou.

Ochránci zvířat, zachránci psů, azylové tety pro kočičky, dobrovolníci, občasní přispěvatelé, to všechno jsou pomocníci, milovníci zvířat a velmi potřební lidé. Jenže, co se stane, když se mluví o pomoci, varování a problémech na internetu?

 NENÍ TO TAK DÁVNO,měla jsem na jednom psím servru plamennou diskuzi na téma JAK TRESTAT PSA. Jak jsem zjistila, dva tábory,které se utvořily a dost ohnivě proti sobě bouřily, se nemůžou zřejmě schodnout nikdy, protože, ač možná mluví o tom samém, každý ovšem jiným jazykem.

Hafoj všem! Prostě mi to nedá, abych se nepochlubila. :-)

Ráda bych vám vyprávěla příběh o lidské krutosti.Nemusíte pejska týrat jen bitím,ale i jiným zpusobem se dá ublížit psí dušičce a možná je to i horší...sousedi na chatě měli fenečku,malinkou trpasličí jezevčici,rozkošné a něžné stvoření.Chodívala k nám na zahradu za naším psem a jejich kamarádství nezustalo bez následku...jessince se začalo kulatit bříško a za necelé dva měsíce porodila ve stodole čtyři krásný štěnátka...byla tak štastná!

Říká se, že každý první pes má nějaké chybičky ve výcviku a výchově. Vlastně bych skoro řekla, že je to pomalu pravidlo. První pes může být z útulku, z chovatelské stanice nebo z neznalosti od množitele či domácího odchovu. Utrápení psi s pochromanou minulostí to mají se svým pánem mnohdy velmi těžké. Pán neví, jak se chovat, neví, jak se psem pracovat, pořádně ani neví, jak psa naučit sedni.

Něco podobného můžou Vaši pejskové zažít již tuto sobotu!
V Lysé nad Labem...
Sraz okolo 10:00 na vlakovém nádraží.
Každý pes dostane odměnu za účast! ;)