Odpovědět na komentář

Ráda bych vám vyprávěla příběh o lidské krutosti.Nemusíte pejska týrat jen bitím,ale i jiným zpusobem se dá ublížit psí dušičce a možná je to i horší...sousedi na chatě měli fenečku,malinkou trpasličí jezevčici,rozkošné a něžné stvoření.Chodívala k nám na zahradu za naším psem a jejich kamarádství nezustalo bez následku...jessince se začalo kulatit bříško a za necelé dva měsíce porodila ve stodole čtyři krásný štěnátka...byla tak štastná!

Když jsem se tam za ní přišla podívat její oči byly plné mateřské pýchy a lásky!zrovna ty malé uzlíčky kojila a připadala si hrozně duležitě:) její štěstí vydrželo jen krátce..jen do rozbřesku než přišel její pán z noční.Vzal její drahé děti a bez milosti je všechny pozabíjel!! ...probudilo mě táhlé a bolestné vytí...vyběhla jsem z chaty a tam byla neštastná Jess,strašně plakala...bylo to hrozné,ještě ted to slyším ..vzala jsem jí k nám,konejšila v náručí,tiše jí broukala a šeptala uklidnující slova...chvílema usínala,ale pak najednou sebou trhla a začala plakat...

Druhý den dostala vysoké horečky,jela jsem s ní k doktorovi,měla zánět cecíku.dávala jsem jí paralen,studené obklady na bříško a spala jsem s ní ve skříni,kde si udělala pelíšek...chtěla abych byla pořád s ní,nikoho k nám nepouštěla...byla jsem jen její...vlastní pánečkové,jestli se to tak dá nazvat,se o ní vubec nestarali...bylo jim to jedno..vždyt je to jen pes!!!Trvalo celý týden,než se Jessi uzdravila a její oči dostaly takový zvláštní výraz...teprve pak si ji ti její pánové zase vzali domu.Vždycky se ale ke mě vracela zpátky,zalezla si do skříně,já k ní a tam jsme si povídaly:)říkala jsem jí,že všichni lidé nejsou takový,že já jí mám ráda a že budem navždycky kamarádky...tem jejím pánum jsem vynadala,ale napravit jsem už víc nemohla!Jessinka časem možná zapomněla...ale já ne!Na nářek matky,která ztratila svoje děti se zapomenout nedá a doufám,že už nikdy nic podobného nezažiju!