NENÍ TO TAK DÁVNO,měla jsem na jednom psím servru plamennou diskuzi na téma JAK TRESTAT PSA. Jak jsem zjistila, dva tábory,které se utvořily a dost ohnivě proti sobě bouřily, se nemůžou zřejmě schodnout nikdy, protože, ač možná mluví o tom samém, každý ovšem jiným jazykem.
Jedna strana brojila proti jakémukoliv násilí, za něž považovala už jen i škubnutí vodítkem, jakoukoliv ruční manipulaci se psem, zákazové povely typu FUJ! NESMÍŠ! Zmenšení krmné dávky v rámci výcviku, sáhnutí na kůži za krkem a stisknutí, samozřejmě o různých typech obojků škrtících a jinak stimulačních ani nemluvím.. Respekt, si má člověk zajistit důsledností a spravedlivostí, - to ano,ale co je to vůbec respekt? KLADNÁ NORMA STRACHU vyrovnávaná DŮVĚROU..
Druhá byla pro, že někteří psi se bez trošku tvrdších výchovných metod nedají zvládnout, že u některých zatrvrzelých povah je nutná mnohem silnější korekce chování, nežli pouze kladná a vlídná motivace, i když ta je nutná také velmi.
Musím říct,že i já jsem zkoušela svého psa převychovat pouze kladnou motivací, bez tvrdších kerekcí, byla jsem velmi trpělivá skoro rok- výsledkem byl stále se vzpínající a štěkající pes, který utočil na každého samce, kterého uviděl a který se mu nepodřídil. Nechtěla jsem ho trestat, nebot jsem ho stále omlouvala, že za to nemůže, nebot je z utulku a kdoví co si zažil... Jenže to vedlo k tomu, že můj milý pesánek mě měl pěkně na háku, poznal, že mu nehrozí za jeho výpady nic moc zlého,maximálně se jde pryč a panička ho na sebe ještě naláká pamlskem,takže vlastně príma,ne!!:))
Moc jsem o tom přemýšlela,a přišlo mi, že ti co tvrdí,že svého psa NIKDY netrestají, tak mají bud velmi klidného a tvárného psa, s vrozenou touhou dělat páníčkovi jen samou radost a co mu na očích vidí,nebo nemluví pravdu.. NEZNÁM nikoho, kdo by NIKDY ANI NA MOMENT NEŠKUBL VODÍTKEM!!
Přečetla jsem několik knížek známých psích psychologů, kteří propagují pozitivní motivaci, ale ani tihle se bez tvrdších zásahů neobejdou, i když někteří jejich obdivovatelé budou i na smrtelný posteli tvrdit, že obejdou! Ale jak jsem se dočetla, i tihle uznávaní borci používají škubnutí vodítkem, říká se tomu tzv.LETECKÝ DEN, zalehnutí psa, štípnutí do kožichu, různé psychické tlaky jako třeba ignoraci či vyloučení ze smečky simulované tím, že se psovi zmenší krmná dávka a jídlo se mu pohodí někam stranou do kouta... Já osobně si myslím,že když učel světí prostředky a trest neznamená týrání, tak je to jen k dobru věci.
Když jsem poprvé jela k Markovi ,vezla jsem rozmazleného psa, který ke mě nechoval nižádný respekt. V hlavě měl guláš podivných myšlenek a snil o svém vůdcovském postu v naší smečce, měl palici naprogramovanou, že musí nutně chránit svou neschopnou paničku a ten celý její rod,jinak vymřeme.
A najednou tady byla první prochajda a kolem několik psů, kteří ohrožovali život můj i Míšův...Tak zautočil... Jenže v ten moment měl on LETECKÝ DEN.. Koukal jako puk, kde že se to vznáší a kde je jeho nepřítel.. Protože ten nepřítel už nebyl pes, ale člověk a ten člověk ho pevně držel a nepustil, dokud se neuklidnil...
Když si vzpomenu jak Míša ječel, rozmazlenec, ale pak pochopil, že na každý výpad bude následovat silný argument - najednou si to začal rozmýšlet. A když jsem to pak doma použila párkrát i já, myšlenky na vůdcovství se kamsi ztratily:)) Najednou chrání panička jeho a on nemusí nad ničím přemýšlet, může se
v klidu věnovat svým hrám a být štastný..
Ted už můžu používat pozitivní motivaci,protože když jdeme, Míša se mě často ptá očima co má udělat a já mu to v klidu povím, míjíme ostatní psy bez povšimnutí. A když někdy přeci jen vyjede, stačí už jen pohrozit a dotknout se kůže na krku, okamžitě psa nechá být, ví jak je to nepříjemné, kdyby pokračoval.
Protože pak má problém s paničkou a ne s oním psem.
Myslím,že v určitých případech je vlastně trest jako odměna, protože nastartuje v psovi směr správného chování, jestliže emoce jsou natolik silné, že vlídné slovo není vnímáno. Trest jako korekce nesprávného chování nemusí být vnímán jako trest, jestliže ze psa udělá spokojeného a skvělého psa! Možná že odpůrci "trestů" všeho druhu mě ted "sežerou",ale moje kladná zkušenost nahradí i jejich jedovatou kritiku:)))
Emoce
Věro, je to opravdu hodně individuální. Osobně nejvíc dám na intuici a přistupuji tak úplně ke každému pejskovi jinak. Proto ani moc nevěřím na rady a konkrétní, univerzální postupy, i když těch mailů denně s radami co napíšu je čím dál tím víc. ;) Co si myslím, že je nejdůležitější, je zapojovat více emoce a intuici než rozum, člověk pak je pejskům mnohem blíž. A pokud u té emocionality i vždy zachováme i chladnou hlavu, máme v podstatě vyhráno.
Mám doma pejska, který si
Mám doma pejska, který si neprožil nic hezkého a bojí se lidí, přesto ale naprosto rozumí tomu, když na něj zařvu FUJ nebo se na něj opravdu špatně podívám. Všechno tohle nebere jako týrání, nebojí se mě za to, bere to jako usměrnění a pochopení toho, co nemá dělat. Občas lidé dělají ještě jednu věc, ukážou psovi, jak to nemá dělat ale zapomenou na to, ukázat, jak to dělat má.Já doufám, že lidé přestanou používat elektrický a ostnatý obojky jako formu trestu, podle mě je to v 99% zbytečné.Myslím si, že tohle jsou jedny z důvodů, proč dost často tresty nefungují a proč je hodně lidí proti trestům. Ale osobně by mě zajímalo, jak zakážou kupříkladu štěkání... pomocí pamlsku?A přeji vám hodně úspěchů, určitě to teď už budete zvládat :) Musíte si dupnout. Je to jako mít manžela :D
Cesta ke svému psovi
Díky Aleno za MIMOŘÁDNĚ zajímavý článek.
Obecně: Tresty, jak jsou běžně užívány, mají zřídka kdy výchovný účinek. Pokud člověk nezareaguje zlomek sekundy PŘED tím, než se pes projeví nebo pejska přímo načapá při nežádoucím chování je výchovné působení nulové. Stejně tak jakékoliv výchovné působení nepřipadá v úvahu, pokud je člověk rozčílený nebo pejska nahání po okolí. To je výchovné pro člověka... Výchovné tím, že se na to třeba příště vykašle. ;) Myslím, že základ je vidět ve svém hafanovi ideálního a skvělého psa. Pokud zažil něco nepěkného, podrbat ho za to za uchem a ZAPOMENOUT. Jakékoliv zvýhodňování, ulehčování a litování vede k možným velkým problémův v nedaleké budoucnosti.
Držím oběma táborům palce ať najdou cestu k sobě a hlavně ke svým psům. ;)
Tresty
A ještě bych chtěl dodat, že podobné metody používám výhradně u agresivních psů a to ještě zdaleka ne vždy. Tedy, když mi chtějí sníst lidského nebo psího kámoše, případně mě. ;)
Jinak jsem taky spíš odpůrce trestů a nevěřím na jejich výchovné působení. Ovšem stejně nevěřím na zírání na psy se založenýma rukama, když do sebe tvrdě jdou, nebo machrujou na lidi.
netrestám
já také nepoužívám přiliš tresty,spíš intonací hlasem dám najevo,že to není dobře,pak psům řeknu co chci aby udělali,ovšem na tom trvám . To už jsem se naučila:)) dokonce už ani to škubnutí vodítkem skoro nepoužívám,jen takkové lehoučké připomenutí:))) ale já jsem stejně nikdy DOOPRAVDY škubnout neuměla,takovým tím škubem co psovi skoro zlomí krk...a ani mi to nechybí:)) i když mě to učili,prý se to dá naučit i na plotu nebo klice od dveří,ale mě to nikdy nešlo,já nemám srdce na to abych takhle psem škubala,a stejně to je k ničemu,akorát to psa otráví a nechce se mu pak nic ....
moc hezký
tak to je super,že to tak zvládáte! Můj Míša ke mně přišel jako absoutně nic neznající pes,i se doma pokakával a neuměl z poslušnosti vůbec nic.kromě Poj se najíst:))Kradl nám jídlo ze stolu,očurával kde co,utočil a štěkal na vše co viděl,pral se s každým psem,vystresovaný ,v autě a dopravních prostředcích vyl jako šílenec,neuměl se mazlit,hrát si,jediný klad,který měl je láska k lidem..on je prostě pes vítací,lidi miluje:))) Takže dát do kupy takovýhle třeštiprdlo je pro mě velká výzva a tvrdý oříšek. Ale ted už to je mnohem lepší,občas na něj musím sice zhurta taky,je takový svérázný tvrdohlavec,zkouší kam až může zajít,ale jde to. Na Šubinku jsem mírnější,ona je bázlivá a lekavá,tak jsem na ní víc po dobrém,ale někdy taky přitlačím,když si postaví hlavu:)))
tresty
mám pouze druhého psa ve vlastní péči, ale ani u jednoho mi trestání nepomohlo. Inspirujíce se radami a kdečím, jsem zkoušela hrubosrstého jezevčíka Maxe spacifikovat třesením za kůži na krku, ale vrčel na mne (byl to posera) strachem. Tak jsem přešla k metodě předvídání jeho triků a vydrželo nám to celý jeho psí život. Byla to osobnost a jako takového jsem ho musela brát, pravda vychovaný bůhvíjak nebyl, ale uměl si říct co chtěl tak, abych mu rozuměla a navíc nás celý život rozesmával jeho kousky, na které pořád vzpomínáme.Amálka je buldoček, vcelku poslušný, na rozdíl od Maxe toho má v hlavě podstatně míň. Protože nesmí pojídat ho..na nejenom proto, že to je eklhaft, ale taky proto, že po nich chytá alergickou reakci z granulí co pejsci snědli, tak jsem po ní zkoušela hodit klíče, pak vodítko, ale asi jedině cihla by byla něco, čeho si všimne. Takže jsem to taky hodila za hlavu a hlídám, hlídám. Úspěch jenom u vajglů: když zařvu FUJ, vyplivne ho. Když je to psí h.. tak s ním uteče.