Chuť první cigarety...

Vezmu to zkrátka a útokem...:)
Jako správnej pes. Mám tady fotky?... Mám. Takže dnes písnu sám...
Jak čuchám, nálada prabídná. Vy, lidičkové, nevydržíte zkrátka téměř nic.

Zaprší a vidím, jak civí ven osoba s hrůzou v očích, se kterou dobrovolně sdílím velkou boudu,
tedy Aja tomu říká byt...:( Zavelel jsem, že je čas jít ,,toníčkovat". Mezi námi, dává zde rozumy,
jak a co dělat se psy, ale? Skutek utek... Zkuste na ni zamrkat, otočit očima a je naměkko.
No, čuchal jsem, že je líná jako veš, která se nažrala. Začala se pomalu oblékat, ale jaký div!
Ne do svátečních hadrů, které za ní vlají jako starý hadr z psího kotce, svázala ,,háro" s nechutí,
ale neopomněla zamaskovat oči ,,a la afgánský chrt"...:( To už bych chtěl moc!:)
Slyším blbě, ale vidím až moc dobře... Vzala si černé, široké, babské gatě, prý nepromoknou...:)
(No,snad to nepustí do kalhot, tak stará ještě není, položil jsem si mlčky otázku...:)
K tomu děsivou, rudou bundu a šátek přemotala kolem ,,hára". Vše na ní viselo, jako na mě ta děsná, anti-sexy pláštěnka, kterou přinesla vloni s velikým humbukem domů a cenila zuby radostí tak, že jsme nemuseli ani rozsvítit v chodbě... A do packy vzala něco neforemného proti dešti...

Vyrazili jsme. Nikde nikdo... Sakra, to zase ani fenu nepotkám.. Ale?Co kdyby?.. Pes nikdy neví!
Musím se zbavit toho hnusného, protiatomového pytle. Není totiž vůbec vidět, jak mám krásnou, vysportovanou figuru, jak mně hrají svaly a hlavně?... Není vidět,že jsem chlap!:)

Jenže mě hlídal můj ,,pás cudnosti", klopýtal, aby si packy nezamáčel... Já hopsal do louží,
přes louže, jak zamlada. Najednou mě zastavila vůně, kterou z domova neznám.
V kaluži se plavilo cosi bílého, dychtil jsem po poznání... A povedlo se!:) Do koutku tlamky jsem uchopil něco, co mně vůbec nechutnalo, ale viděl jsem, že to nosí nobl páni, co balí holky. Haf! To je ten fígl!!!:)... Aja zařvala a zesinala:,,,Tondo!" (Jaká to potupa, vždy se představím jako Antonio Tres, né Tonda z Holešovic)!,,Pustˇ to cigáro!"... Hafnul jsem druhým koutkem:,,Ne!... Je mně přece 15 pryč a můžu mít taky první žváro! Jsem zpožděný, jiní žvárají už v 6 a to ani neštěkám o nedobrovolném celibátu!"...!
Rozprava byla rychle skončena, žváro skončilo opět v kaluži a já?... Potupně odnesen, jako malé štěně, v náručí domů... No,viděli jste takový ,,psí život?".... S úctou všem fenkám, psům a i těm, co nás krmí a do postele pustí, věnuje Antonio Tres...:)