Příspěvek od Ajaja
Tak jsem si tak procházela hlavou, jakou míru poslušnosti vykazuje naše zvířátko ohledně povelů. My je až tak moc nepoužíváme, my se normálně domlouváme jak s dvouletým dítětem a je to paráda. Leč povely sem tam cvičíme a jako asi u každého psa výjmečně nezareaguje buď hned nebo dostatečně nadšeně, i když jej posléze splní. Musím však říci, že máme povel, u kterého máme vykázánu absolutní, vážně absolutní poslušnost. Je to povel "chceš?" Tak na tento povel přiběhne, i když o něm není vidu ani slechu. Na tento povel přiběhne "půl sídliště psů", i když je tento povel nikdo neučil. Je to hezké, když vám v mžiku u nohou sedí třeba 5-6 psů, naprosto vzorně, žádoucně k vám vzhlížejí a čekají na ten kousek ulomeného frolicu :-)
A jak ten povel vznikl ? Z neznalosti, jak jinak. Inu, dočetla jsem se, že shiba je nevychovatelná, nebo jen obtížně, že na procházce nepůjde s vámi, ale sama, že prostě odběhne a vrátí se k vám, až se otočíte zase na cestu domů. A já měla strach, že to je pravda... Není !!! Ale to zase jindy.
Povely
Přesně o tom to je. Pes musí mít radost kdykoliv ho zavoláte. Musí to pro něj být odměna, až euforie. Udělejme to pejsanům trochu radostnější. Proč volat "ke mně", když můžete radostně zvolat: "pojďte se pomazlit" a nebo ještě lépe - zavolat psy jménem. Čím jednodušší pro pejska přivolání je a čím příjemnější pocit z něj má, tím raději příště přiběhne.
Aby to opravdu fungovalo, musí být vítán vždy, i kdyby něco provedl. Kousnout se klidně do jazyku a rozpřáhnout ruce a procedit skrz zuby "nazdar, můj nejskvělejší a nejúžasnější pejsane"! ;)