Anne Lill Kvam v Praze

O víkendu jsem navštívil přednášku Anne Lill Kvam. A zde je pár postřehů a informací ze soboty. 

Anne se zabývá prací se psy od roku 1986. Trénovala například psovody v Angole, práci se záchranářskými psy, při vyhledávání min. Učila se i od Turid Rugaas, takže kdo byl na obou přednáškách v Praze po týdnu, slyšel mnoho a mnoho stejných věcí znovu. Ale opakování je někdy matkou moudrosti a zrovna v tomto případě by to mohlo platit. Stejně jako Turid mluví Anne o rozpoznání potřeb psa, o respektování těchto potřeb a vybudování vztahu vztahu založeném na jejich respektování. A za důležité považuje zpětnou vazbu, kdy sami psi jasně dají najevo, jestli náš přístup je pro ně přínosem nebo ne. Jestli je to baví nebo jsou unudění a stresovaní.

Anne žila v Angole 4 roky a při práci na vyhledávání nášlapných min využívala přirozených instinktů psa. Taková práce psa baví a je nadšenej.

Nejdůležitějším smyslem psa je zrak (nejvyvynutějším pak sluch). Tento smysl není ale u psa dokonalý. Za jasného dne vidí podstatně hůř než my, a za šera naopak výrazně líp. Má problém s odhadem vzdálenosti a předměty, které jsou velmi blízko něj, nemusí vidět vůbec. Psi jsou aktivnější za úsvitu a za setmění, v době kdy zrak nejlépe uplatní. To bychom při práci se psem měli respektovat.

Strach je nejdůležitější emoce u psů. Bez srachu pes nemůže přežít. Je to jako u lidí: když se nebudeme bát medvědů, a budeme kolem nich chodit, jako by tam ani nebyli, dřív nebo později nás nějaký sežere. Strach začíná zvědavostí a končí panikou. Taková ta poloha na zádech, kdy se pes odevzdává, všechny nohy nahoře, znamená podle Ann, aspoň u psa, který nás nezná, "nezabíjej mě prosím". Z této pozice může pes pokousat.

Agresivita je projevem strachu a jejím spouštěčem je strach. "Agresivní psi" se většinu dne se chovají naprosto normálně, jen když dojde k něčemu neočekávanému a stresujícímu, pak se spustí agrese. Agrese může být i projevem nemoci, případně upozorněním, že s pejskem něco není v pořádku. Pokud pes začne z ničeho nic projevovat agresi, měl by projít všemi dostupnými testy, jestli není vážně nemocný nebo ho něco nebolí. Zuby, krk a záda, rozbor krve a moči a rozbor stolice. A já doplňuji, pokud to ještě neděláte, přejděte se psem na přirozenou psí potravu. Která nejen snižuje hladinu stresu a hlavně léčí a nedovolí další rozvíjení nemoci.

Pro ty, kdo ne zcela chápali doporučení Turid Rugaas neházet pejskům balónek, tak Ann, po dlouhém a strastiplném dotazování a upřesňování, sdělila (jakoby neochotně), že 2x nebo 3x balónek pejskovi hodit problém není. Sice to zvedne jeho hladinu stresových hormonů, ale ne zase tak moc...

Já bych doplnil, že pokud máte pejska, který je při hře agresivní na jiné psy, je to pádný důvod na podobné hry, minimálně v přítomnosti jiných psů, zapomenout. Házením balónku se měřitelně zvyšuje stres u psa a pokud s ním takto "pracujete" třeba půl hodiny, tak výpad na druhého psa, i příští den ráno, může přímo souviset s touto vaší činností. Stres přímo souvisí s agresí a zvýšený a dlouhodobý stres agresi vyvolává.

Pes vás kousne tak, jak vás potřebuje kousnout. Jen vás na něco upozorní. Takové to, "měl jsem štěstí, jen mě škrábnul", většinou není štěstí. Šlo jen o nezbytný signál psa, že je vystresovaný nebo ustrašený. Pes věděl co dělá i s jakou razancí. A ten signál přišel proto, že se ignorovali mírnější projevy stresu a strachu. Ten koho pes kousne nemusí být nutně spouštěčem, jen odnese vystupňovaný a v tu chvíli projevený stres u psa. Agresivní pes sám sobě nevěří, proto je nutné posílit jeho sebevědomí. Moje poznámka: často se mi stává, když sem někdo přijde se psem, který řeší určité situace agresí. Řeknu páníčkovi, že je potřeba zapracovat na zvýšení sebevědomí psa. Prakticky vždy přijde odpověď: "ten je sebevědomý až až". Ne, není. Je totálně vystresovaný, ustrašený a zmatený.

Sebevědomí se dá posílit třeba na agility překážkách, ale musí se trasou procházet velmi pomalu, jinak by to naopak psa srazilo ještě mnohem víc. Je možné třeba rozházet po bytě smetáky nebo jakékoliv překážky a s pejskem přes ně pomalu procházet. Zvýšit sebevědomí se dá i hraním her, které pes vyhraje. Třeba hledání pamlsku. Nebo zavřete do PET lahve nějakou dobrotku a ať pes najde cestu dovnitř. Pejsci jsou chytří, zvládnou i odšroubovat víčko. Anne říká, že i práce na stopě posiluje sebevědomí, přitom není problém podobné věci dělat i doma v obýváku. A znovu, pes musí vyhrát. Pokud pamlsek nenajde, zvedněte pamlsek, když se pes nedívá a dejte ho na místo, kde ho snadněji najde. Pes se pak cítí skvěle a postupně zvládá i složitější situace.

A takový recept na ideálního psa v několika bodech.

* Pro psa je důležitý sociální kontakt, ideálně by měl být po 24 hodin členem rodiny.

* Potřebuje zdravý a klidný spánek. Podle Anne 18 hodin denně.

* Pes potřebuje venčit kdy potřebuje on. Ne kdy chceme my.

* Potřebuje žvýkat, kousat, okusovat.

* Neměli bychom ho často vystavovat nepříjemným událostem.

* Nechte psa očichávat, prozkoumávat, zvlášť když je na vodítku! Procházka bez možnosti očuchávat okolií je pro psa stres. Vlastně tím psa emočně zabijete.

* Měl by mít na výběr spoustu hraček

* Občas nechte psa vzít na procházku vás. Jděte kam jde on.

Posílí to váš vztah i příjemný pocit u psa.

Mnoho podnětných příspěvků je i v diskuzi pod tímto článkem na FB. Doporučuji k přečtení.
http://www.facebook.com/notes/skv%C4%9Bl%C3%BD-pes-v%C3%BDchova-skv%C4%9...