První část. Váš Skvělý pes - výchova psů.

Nezáleží na věku ani rase psa, záleží na vašem přístupu.

Pes není vaším obrazem, jak se s oblibou tvrdí, pes je sám sebou a jde tedy o dvoustranný vztah, vaše slovo by ale přece jen mělo mít určitou, a pro pejska nezpochybnitelnou, váhu.
Pes chyby nedělá! Jede podle instinktů, tak jako před tisíci a tisíci lety a na Vás je mu to příliš nekazit! Člověk, na oplátku, může poznávat a respektovat osobnost psa, nevidět v něm jen stroj na povely a pokusit se s pejskem domluvit - tedy něco chci a něco také nezapomenu nabídnout.

Výchova psa nebo její začátky se dají přirovnat k výuce cizího jazyka. Spousta pejsků zlobí jen proto, že jsme pro ně v lepším případě cizinci a v tom horším mimozemšťany.
Jsou zoufalí, neví co po nich chceme a my nevíme co po nich chtít můžeme a hlavně způsob jakým o to říct. Nejzákladnější a bez čeho nemá smysl jakákoliv práce se psem je pozornost. Pes Vás musí vnímat, pochopit, že ty podivné zvuky lezoucí Vám z krku, je snaha upoutat, že jakmile uslyší zvýšený hlas nebo zvuk, který opakujete nejčastěji, tedy jeho jméno, znamená zastavit se, bez váhání a radostně, otočit se a zjištovat co ten dvounohý pomatenec vlastně chce. Bez tohoto základu se na výcvik, o výchově nemluvě, rovnou můžete vykašlat. Až toto pejsek pochopí, můžete se teprve hnout z místa a začít psa usměrňovat, jde doslova o předpoklad úspěšné socializace psa.

Nemyslím si, že je zásadní před pořízením psa, vybírat pečlivě tu jedinou možnou a vám vyhovující rasu. To je až na druhém místě. Daleko podstatnější je být srovnaný sám se sebou, vědět co chci, co naopak nechci, co očekávám od psa, čím tento vztah může být a čím rozhodně ne.
Člověk pořizující si psa, by měl mít aspoň tolik sebevědomí, aby pes nevycítil nejistotu.  

Pokud po pejskovi něco chci a sám tomu nevěřím, tedy nevěřím sobě ani pejskovi, připouštím si možnost, že pes má na výběr, poslechnout/neposlechnout, že vůbec existuje možnost, situace, kdy se pes může vyhnout povelu, který po něm požaduji, tak takový příběh jen těžko skončí happy endem...
Jedním slovem: důslednost. Bez ní raději na záměr pořídit si psa zapomeňte.
A jestli jde o jezevčíka, labradora nebo dobrmana opravdu nehraje roli.

Myslím, že by stálo za to zavést něco jako "řidičák na psy", ušetřilo by to hodně nervů lidem
a trápení a zoufalství zvířat.