Podle mě je nejdůležitější, aby pes cítil, že má pán vše pod kontrolou. Chce to mít pohled dopředu, ignorovat okolí, protože co? Protože se přece vůbec nic neděje... Držet pevně vodítko a nenechat pejska prchnout. Jít dál a dál, aby si pes zvyknul, že mu nic nehrozí. Je zajímavé, že mi docela fungovalo to, že jsem přizvala kamaráda a začala do něj tlačit, aby se posunul o kus dál, a pes na to reagoval tak, že se trošku osmělil. Taky jsem potom vzala kamarádovu ruku a hladila s ní fenku, která měla sice nedůvěřivý kukuč ale držela a co nejdůležitější, neutekla - to jsem praktikovala až potom, co fenka začala věřit mě a brát mě jako vůdce naší malinkaté smečky. A ty povely používat tak postupně. Nejprve si zajistit pejskovu pozornost. Takže doma, aby nebyl ve stresu, pak učit povely a vnímat hlavně mě. Potom jít do přírody, kde je trošku rušněji - ptáčci zpívají a listí šustí a tam zase povely. Potom jít někam, kde občas projde člověk a tam zase cvičit povely a chůzi sem a tam. A potom do rušnějšího a rušnějšího. Dále můžete zkusit jít na cvičák, kde je banda pohodových pejsků a kde můžete cvičit. Navíc na každém lepším cvičáku se dá vyzkoušet, aby si lidé nějak stoupli a můžete mezi nimi s pejskem procházet. Postupně se vším seznamovat a mít co nejlákavější pamlsky, protože těm nikdo neodolá, hlavně ne pejsci z množírny, kteří trpěli hladem. V podstatě asi říkám to samé, co ty, akorá trochu jinak O:-) Já se o tom ještě určitě rozepíšu v příštím článku :)
Ještě bych ale připomněla, když už o tom tak píšu, že každý takový pejsek JE VELMI INDIVIDUÁLNÍ, proto je potřeba s ním pracovat S CITEM, nepouštět se do ničeho, na co pejsek ani páníček nemá. Raději se poradit, udělat ze sebe blbce, dojet za nějakým cvičitelem, hlavně s citem, pochopením, láskou ale i důsledností. I pejsek z množírny může přerůst přes hlavu v "bestii". Hlavně nechte pejskovi čas a prostor, aby si mohl přerovnat vše v hlavě, může mu to trvat dýl, může mu to trvat kratší dobu, nikdy jej s žádným jiným pejskem neporovnávejte, dělejte, co vás baví a co vám vyhovuje :) K pejskovi neexistuje návod, existuje jen miliony rad, ze kterých může zabrat jen jedna jediná a na tu vy jako páníček a zodpovídající milující osoba musíte přijít.
Podle mě je nejdůležitější,
Podle mě je nejdůležitější, aby pes cítil, že má pán vše pod kontrolou. Chce to mít pohled dopředu, ignorovat okolí, protože co? Protože se přece vůbec nic neděje... Držet pevně vodítko a nenechat pejska prchnout. Jít dál a dál, aby si pes zvyknul, že mu nic nehrozí.
Je zajímavé, že mi docela fungovalo to, že jsem přizvala kamaráda a začala do něj tlačit, aby se posunul o kus dál, a pes na to reagoval tak, že se trošku osmělil. Taky jsem potom vzala kamarádovu ruku a hladila s ní fenku, která měla sice nedůvěřivý kukuč ale držela a co nejdůležitější, neutekla - to jsem praktikovala až potom, co fenka začala věřit mě a brát mě jako vůdce naší malinkaté smečky.
A ty povely používat tak postupně. Nejprve si zajistit pejskovu pozornost. Takže doma, aby nebyl ve stresu, pak učit povely a vnímat hlavně mě. Potom jít do přírody, kde je trošku rušněji - ptáčci zpívají a listí šustí a tam zase povely. Potom jít někam, kde občas projde člověk a tam zase cvičit povely a chůzi sem a tam. A potom do rušnějšího a rušnějšího. Dále můžete zkusit jít na cvičák, kde je banda pohodových pejsků a kde můžete cvičit. Navíc na každém lepším cvičáku se dá vyzkoušet, aby si lidé nějak stoupli a můžete mezi nimi s pejskem procházet. Postupně se vším seznamovat a mít co nejlákavější pamlsky, protože těm nikdo neodolá, hlavně ne pejsci z množírny, kteří trpěli hladem. V podstatě asi říkám to samé, co ty, akorá trochu jinak O:-)
Já se o tom ještě určitě rozepíšu v příštím článku :)
Ještě bych ale připomněla, když už o tom tak píšu, že každý takový pejsek JE VELMI INDIVIDUÁLNÍ, proto je potřeba s ním pracovat S CITEM, nepouštět se do ničeho, na co pejsek ani páníček nemá. Raději se poradit, udělat ze sebe blbce, dojet za nějakým cvičitelem, hlavně s citem, pochopením, láskou ale i důsledností. I pejsek z množírny může přerůst přes hlavu v "bestii". Hlavně nechte pejskovi čas a prostor, aby si mohl přerovnat vše v hlavě, může mu to trvat dýl, může mu to trvat kratší dobu, nikdy jej s žádným jiným pejskem neporovnávejte, dělejte, co vás baví a co vám vyhovuje :) K pejskovi neexistuje návod, existuje jen miliony rad, ze kterých může zabrat jen jedna jediná a na tu vy jako páníček a zodpovídající milující osoba musíte přijít.