Napsal uživatel kacutka dne Pá, 08/26/2011 - 17:07.
Dobrý den, líbí se mi Váš článek a v mnohém Vám dávám za pravdu. Jen k jedné věci bych měla malou připomínku. Určitě je potřeba bázlivé psy učit, že to, z čeho mají takový strach, není hrozbou jak si myslí, ale na vše se musí jít pomalu. Metoda typu huráááá do toho a on si zvykne je sice fajn u dominantních a odolných jedinců, ale hodně pejsků může takto krutě narazit a zradit se na dlouhou dobu. Určitě bych pejska, který se bojí hluku, netahala na ohňostroj, jak uvádíte, ale postupně jej zvykala, například za pomoci kamaráda, který bude dělat nějaký rachot v dáli a postupně se k nám bude přibližovat. A ještě jedna důležitá věc. Určitě při nějaké situaci, kdy se pejsek bojí, nepodporujte jeho strach tím, že jej budete utěšovat. Případy ušišlaných paniček, které se snaží své pejsky nervózním hlasem uklidnit, většinou dopadnou tak, že si pejsek uklidňování naopak s domnělou hrozbou spojí a bude se tím víc bát. Pokud chceme, aby náš pejsek přistupoval k nějaké věci sebevědomě, buďme sebevědomí taky. Když uvidí, že vůdce smečky strach nemá, nebude se bát taky. A když uvidíte náznak toho, že už se tak nebojí, ihned jej pochvalte.A s těmi lidmi máte naprostou pravdu. Mám doma dva větší pejsky a je to kolikrát dost velký problém, když s nimi někam příjdu. Nejednou se mi stalo, že po mně někdo přímo řval, že mají malé dítě, ať jdu s tím strašně velkým a nebezpečným psem pryč. Co si z toho pak to dítě může vzít? Jedině nulovou socializaci vůči psům. Ano, existují vyloženě agresivní psi, ale to neznamená, že jsou takoví všichni. To, že mezi lidmi jsou vrahové a násilníci, přece ještě neznamená, že se nebudeme s žádnými lidmi stýkat. A ten samý případ je u psů. Vždyť každý paniček svého psa zná a ví, co od něj může čekat. Jedna má fenečka je bojázlivější a nemá ráda dotyky od cizích. Proto vždycky říkám, ať na ni raději děti nesahají. A to i pro dobro toho psa. Zato druhá fenka ochotně trpí každé zatahání za ucho nebo přilehnutí apod. tak proč by si ji dítě nemohlo pohladit. Prostě přistupujme k pejskům individuálně. Každý je osobnost, jen jej trošku pochopit.
STRACH
Dobrý den, líbí se mi Váš článek a v mnohém Vám dávám za pravdu. Jen k jedné věci bych měla malou připomínku. Určitě je potřeba bázlivé psy učit, že to, z čeho mají takový strach, není hrozbou jak si myslí, ale na vše se musí jít pomalu. Metoda typu huráááá do toho a on si zvykne je sice fajn u dominantních a odolných jedinců, ale hodně pejsků může takto krutě narazit a zradit se na dlouhou dobu. Určitě bych pejska, který se bojí hluku, netahala na ohňostroj, jak uvádíte, ale postupně jej zvykala, například za pomoci kamaráda, který bude dělat nějaký rachot v dáli a postupně se k nám bude přibližovat. A ještě jedna důležitá věc. Určitě při nějaké situaci, kdy se pejsek bojí, nepodporujte jeho strach tím, že jej budete utěšovat. Případy ušišlaných paniček, které se snaží své pejsky nervózním hlasem uklidnit, většinou dopadnou tak, že si pejsek uklidňování naopak s domnělou hrozbou spojí a bude se tím víc bát. Pokud chceme, aby náš pejsek přistupoval k nějaké věci sebevědomě, buďme sebevědomí taky. Když uvidí, že vůdce smečky strach nemá, nebude se bát taky. A když uvidíte náznak toho, že už se tak nebojí, ihned jej pochvalte.A s těmi lidmi máte naprostou pravdu. Mám doma dva větší pejsky a je to kolikrát dost velký problém, když s nimi někam příjdu. Nejednou se mi stalo, že po mně někdo přímo řval, že mají malé dítě, ať jdu s tím strašně velkým a nebezpečným psem pryč. Co si z toho pak to dítě může vzít? Jedině nulovou socializaci vůči psům. Ano, existují vyloženě agresivní psi, ale to neznamená, že jsou takoví všichni. To, že mezi lidmi jsou vrahové a násilníci, přece ještě neznamená, že se nebudeme s žádnými lidmi stýkat. A ten samý případ je u psů. Vždyť každý paniček svého psa zná a ví, co od něj může čekat. Jedna má fenečka je bojázlivější a nemá ráda dotyky od cizích. Proto vždycky říkám, ať na ni raději děti nesahají. A to i pro dobro toho psa. Zato druhá fenka ochotně trpí každé zatahání za ucho nebo přilehnutí apod. tak proč by si ji dítě nemohlo pohladit. Prostě přistupujme k pejskům individuálně. Každý je osobnost, jen jej trošku pochopit.