Výchova není výcvik

Příspěvek od alenamisasuba

Tak mám zas něco na srdci a musím se o to s vámi podělit:)

Za poslední týdny, kdy se věnuji svým dvěma skvělým psiskům, jsem dospěla k zajímavým zkušenostem ve výchově. Vím,že dost lidí má stejné nervní a nevyrovnané psy jako já, takže doufám, že moje poznatky jim možná trošičku pomůžou, tak jako mně - i když samozřejmě, každý pejsek je jiný a jinak vnímá.

V první řadě je důležité odlišit VÝCHOVU od VÝCVIKU. Při výcviku používáme povely, při výchově povelů opravdu není třeba. Mnohem více vám udělá dobrou službu ŘEČ TĚLA, HLASOVÁ INTONACE. Myslím, že právě u nervních a nevyrovnaných psů není dobré stále za všechno chválit jásavým hlasem, cpát pamlsky horem dolem či nabízet hračku. Naším záměrem je psa zklidnit, ne nabudit. Pochvala je vhodná při učení nových triků, ve výchově si myslím, že je lepší být s odměnama umírněnější - pejsek sám pozná, že jsme spokojení, že se chová vzorně, stačí úsměv, vlídné pohlazení, vše v klidu a v pohodě. Brát to,že se správně chová téměř jako samozřejmost, je to přeci normální věc, že mi pes jde u nohy, že mi netahá vodítko, že si mě hlídá... když dělá vše tak jak si přeju a podívá se na mě s otázkou v očích - JSI SPOKOJENÁ JAKÝ JSEM TEĎ? - tak celým svým postojem mu napovím - ANO,TEĎ JSI SKVĚLÝ PES!  

Je to o tom, že by pejsek měl poslouchat pro radost svou i mojí, jen tak - bez úplaty. I tak za to dostane hodně - mou důvěru a tutíž i volnost pohybu - a co je víc?  Víli pes, že máme stále plno pamlsků, poslouchá jen pro ty pamlsky -a co se stane, když si pamlsky zapomenete? Pejsek to brzy zjistí a na vás se vykašle - však jsem to slyšela už kolikrát, že to tak je. A přehrávané pisklavé pochvaly, ty zabírají jen chvíli, pes brzy pozná, že to není pocit, ale jen hlas - obzvlášt když se snažíme takto potvrdit jeho počínání jsme li v afektu.

Já jsem to dělala několik měsíců - a uplně špatně. Příklad - pes táhne na vodítku, zastavím se, jde ke mně, sedne si mi u nohy - já ho hned za to pochválím, vykročíme - a on zas vypálí kupředu... Tak ted je to jinak - nepustím ho vůbec před sebe, uvolněné vodítko, jakmile cítím tah, mírně poškubnu, použiju určitý zvuk, který psovi říká - Zpátky! - a jdu dál, nechválím - povolené vodítko je dostatečné znamení, že je vše v pořádku. Funguje to uplně znamenitě, psi mě začínají opravdu respektovat, i když je před náma ještě dost důsledné práce, ale když vidím ty změny v chování - je to pro mě odměna největší!! Když vidím,že stačí mnohdy jen naznačit mlčky rukou a pes, který chtěl vyrazit zeštěkat vetřelce, si pokorně a uklidněně lehne na místo, a řešení nechá na mě - to je nejbáječnější pocit, který jsem za poslední roky se psy zažila:)))). A tak jsem se o tu radost s váma chtěla podělit:))).