Anketa

Těšíte se na procházky s Vaším psem? :

Buddy z Baskervilu

Mám skvělého psa, už teď. :-) Okolí to pravda může vnímat úplně jinak. Přiznávám, občas i já sama mívám chuť si dojít k lékaři pro trvalý předpis na Diazepam. Některé okamžiky prostě umí překvapit. Zatím si ty báječné vlastnosti, co pesan jistojistě nosí v hloubi srdce, nechává jen pro ty nejbližší. Přes veškeré trable, které nás potkávají, a že jsou to dosti vysilující chvilky, chlupáče nedám z domu a stále přijímám výzvy, aby už byl konečně šťastný a my s ním.

Všechno mé pejskařství začalo v okamžiku, kdy se naše rodinná rada (tedy babi a děda) usnesla, že syn jedináček, k sobě potřebuje věrného druha. Zvážili jsme vhodnost plemen kandidátů s ohledem na čas, pohyb, zdraví, prostor i finance tak důkladně, až jsem od prvotní představy maličkého štěňátka s PP z kvalitní CHS ustoupila samaritánské představě spasit dušičku nechtěnou, opuštěnou - a přivést do rodiny křížence, nalezence.

Kontakt s původními opatrovníky pejska i s útulkem samotný nebyl vřelý, a oběma stranám byla rozhodně budoucnost sirotka naprosto lhostejná. Chlupáče jsme prvně viděli v předsíni opatrovníků, a jeho "pelech" byl překližková ohrádka 1x1x1m na dlaždicích. Byl to vyzáblý nohatý černý ďáblík, který raz dva vyskočil z ohrádky, na každého dotíral, naskakoval. Jeho velikost, ikdyž mu měl být jen půl rok nás zaskočila, ale stačil jeden pohled do hnědých oček a nebylo možné ho tam nechat. A to ikdyž se nám do nově zakoupené výbavy, obojku ani postroje nevešel..
 

Záměr nechat psa na zahradě u domku, na vzduchu u boudy, ztroskotal po pár měsících. Pes se podhrabával, přelézal pletivo, neskutečně kvílel a na vše co zahlédl v okolí zuřivě štěkal.. Jakmile byl z útěku po zahradě, kde vše likvidoval, vrácen zpět na "místo", obratem zorničky rozšířené, stres, úzkost. Ani přes důsledná pravidla a stereotypy od procházek ke krmení se nic nelepšilo a tak jsem přijala rozumové řešení – test domova. Zvykali jsme psisko v bytě na odloučení a tak hodného psa jsme předtím neznali. Žádné štěkání, naučený na místo, nikdy žádná "nehoda", nic znečištěného, rozkousaného, smlsnutého, obrovské zklidnění, naprostý respekt - doma rodinná idyla.

Za to venku se z něho stávala cvaknutím zámku neřízená střela. K ostatním psíkům "bral dráhu", vyrval vodítko z ruky, praskla plastová spona obojku, rozletěla se karabina, jeho akcelerace by odpovídala startu raketoplánu. Ani před velkými vyceněnými zuby starších psů nikdy necouvl a dotíral dál, zcela neohroženě. Do pár týdnů začal na všechny chlupáče cenit taky, z vodítka startoval s naprostým amokem. Místní pejskaři nás míjeli obloukem a ani cizí dvounožec, který nás v klidu obcházel po ulici si nemohl být jistý, že z leknutí nesklouzne do vozovky. Každá vycházka obsahovala "scénku". Pro pomoc jsme navštívili nejbližší cvičák s dobrou referencí. Několikatýdenní vedení psa na kovovém stahováku na cvičáku, kdy z izolace najednou byl zpět mezi vzruchy pachů jiných psíků, ho z afektu nejednou probrali vyvěšením a při nezdařeném přivolání, které pojal jako „rozchod“ a úprkem valil k jinému psíkovi ho zastavili „zkušení“ až zalehnutím, atd. Kurz základní poslušnosti jsme "absolvovali" se smíšenými pocity, ale v důvěře, že pouze dril může nezbedné psisko ukáznit. Situace se zhoršovala.

Po dalších měsících cvičení již v naprosté izolaci a zoufalá jsem našla doporučení na psí školu, kde všechna dosavadní dogmata výcviku byla zadupána do země a nahrazena expost socializací. Konečně poznat, jak se psem komunikovat, načasovat zákaz, pochvalu a bez obav mu dopřát volného pohybu, ukázat mu, že lidé ani psi nejsou jen nutné zlo, tolik euforie k neuvěření. Moc mu tyto akce prospívají. Narostlo mu sebevědomí a z bázlivého drzouna narostl sebejistý prudič :-) . Na mou odpovědnost nosíme košík, a protože důvěra oboustranná stále není jak má ani vůči lidem, a na frekventovaných místech používám vodítko. Bez problému spolu můžeme jít na pole, nehoní lesní zvěř, neutíká do silnic, v širém poli se na zavolání vrací bez váhání. V pustém lese si mne hlídá, zdánlivě ideální stav, dokud nás nedožene společnost a civilizace. Dnes jsme venku s košíkem a preventivně s EO na krku. Umíme si užít dovolenou v pustině, ale žití ve městě stále není dle mých představ. Trápíme se oba.

Udělali jsme z mého pohledu kus práce, pesan na podzim oslaví třetí rok na planetě Zemi, a chci mu dát k té jeho dospělosti dárek – poznání, že pozemšťané ho mají rádi a je krásné s nimi žít v míru. Věřím, že i u „Marka z Lysé“ najdeme podporu a nový směr cesty. Těšíme se na vás.

Buddy

no já osobně si myslím,že Baskervill je skvělý pes,všude to říkám a budu říkat dál,má totiž bezvadnou paničku,která ho neodhodila jako kus bezcenného hadru,jen proto,že byl v tom našem lidském světě nejistý a nevěděl co si s tím počít...ted už umí spoustu věcí a ještě se spoustu naučí aby paničce udělal radost:)) je krásné,že tak bezva pes dostal v životě šanci dokázat co v něm je dobrého! Moc vám fandím,Irčo a Buddy!!!!

Radost!

Irčo skvělý článek, ale úplně největší radost mám z toho, že si se konečně dokopala (nebo my jsme tě dokopali) přijet za Markem do Lysé!!! :-)))) Fakt mám neskutečnou radot!

Změna je život

Děkuji. Myslím, že ikdyž se s Markem na všem plně neshodnem :-), v tom zásadním jsme na stejné vlně. Vzhledem k událostem posledních týdnů jsem se rozhodla méně přemýšlet a více konat. Poznat někoho nezúčastněného, a mít příležitost vyslechnout jeho náhled na situaci.. mít možnost důvěřovat osobě, která má prokazatelně, zdravý úsudek a srdce na pravém místě, na to se těším. Každé sdílení pozitivna je vítáno a z Marka energie a klid sálá. Jen upřesním - první naše setkání bude v Praze :-) a uvidíme jak to vyjde dál..

Pozemšťan zdraví!

Ireno díky za skvělý příspěvek! Těším se až vás oba v pátek uvidím.
U článku stačí ve formátu vstupu přepnout na "full html", aby se zachovalo formátování článku.

Spojení Země Země navázáno!

Marku děkuji za příležitost. Baskervil ještě netuší, co se na něj chystá, ale je to pro jeho dobro. Nemůžu mu "našeptat" že se má na chvíli chovat pěkně, tak ho sám poznáš v plné kráse, síle, abys mohl rozpoznat kde budeme muset začít budovat na poli neoraném :-)

Děkuji za podporu!

Nevím sic komu poděkovat, když neznám jméno autora.. ale i tak nepopírám, že taková slova potěší. I mě už napadla myšlenka, že se současným stavem se "dá žít", u domku zahrádka, v bytě rodinu miluje, tak proč si dělat vrásky. Ale dlužím jemu i synovi tu příležitost poznat krásy vlasti, vyrazit na pořádný dogtrek. Užít si volnost a her s ostatními. Vždyť můj pes NIKDY neměl příležitost se s jiným samcem přetahovat ani o klacík... K neuvěření, že? Je to hodně smutné zjištění. A nikdy není pozdě cokoliv změnit, zkusit něco dělat jinak, podívat se na věc očima toho druhého.. Jdeme do toho!

Bez víry není naděje

Kdybych neviděla světlo v tunelu, mohla bych se na vše vykašlat a nechat psa "živořit" na zahradě, spokojit se s tím, že "hlídá dům". Bez toho, aby pes byl více přátelský, ignoroval co jen mu budou síly stačit, bez tohoto budeme vždy stát na konci řady s náhubkem, a okolí se nás bude stále bát.. Takto se dá fungovat pár měsíců, ne téměř dva roky. Třeba to nikdy nebude ideální, ale udělám maximum, aby se šance na změnu zvýšila. Mám kamarádky s dětmi, známé po celé republice.. a přesto nemůžeme vyrazit bez obav na výlet, pozvat si návštěvu, natož se psem. I k tobě na Psinu je to pro mne plné obav, že ikdyž se k vám dostaneme, tak si to nemůžem užít. Nemáme snad nereálné cíle. Ale s tím klacíkem vidět oba Buddíky v poklidu - to se pak rozplynu v Nirvaně :-D

Přihlášení

Něco z fotogalerie:

Toník